„Básně jsou věnovány nejen „mým krásně bláznivým cestám“, ale i „trpělivým osudovým holkám“. A ty si je zaslouží držet v ruce. Ať už jako upřímnou omluvu nebo nádhernou vzpomínku.“ Petr Zemek, básník
Básně psané tužkou na pivní tácky. Poezie bytostně prožitá, opravdová. A také srozumitelná – oslovující i čtenáře, který poezii zrovna nevyhledává. Taková je sbírka Petra Zemka. (více viz Recenze sbírky níže)
Nepravděpodobný, ale takřka osudový sled událostí na pozadí chystané sbírky
Příběh chystané sbírky by sám o sobě vydal na literární zpracování. Na jeho počátku stojí Básník, který při stěhování objeví své staré texty. Sbírka se připravuje k vydání, ale zasáhne covid.
Zvrat nastává o letošních Velikonocích – bývalá spolužačka se začte do Zemkových básní z přelomu tisíciletí a (kupodivu) zjišťuje, že i s odstupem tolika let stále rezonují. Zvědavě sedá k internetu, aby zjistila, co vše od té doby ještě vydal. Když ovšem nic nenachází, propadá dojmu, že si snad sáhl na život. Nakonec se jí však přes bývalé spolužáky na Facebooku podaří s ním spojit.
Když pak tento příběh vypráví své kamarádce výtvarnici, probudí v ní zájem o Zemkovy básně. Do telefonu jí předčítá texty… A takto se do příběhu dostává svými kresbami Zdeňka Hošková, která básně přetváří na obrazy. (více viz Kdo za projektem stojí níže)
Pojďme společně dovést příběh sbírky ke zdárnému konci… Přispějme na její vydání. Tentokrát už to zkrátka musí vyjít…
Recenze sbírky
„Desítky vilných cigaret za noc, ve které vládne svoboda a vášnivá anarchie“, takové je ladění poezie Petra Zemka. Žádné rafinované vymýšlení důmyslných metafor u psacího stolu, ale tvorba žitá, spontánní, vášnivá… Věřím, že tyhle verše, založené na nepředstírané spontaneitě, si zvláště v této rozumářské době najdou své vděčné čtenáře.“ Jiří Žáček, básník
„Jsou to taky básně plné nostalgie po starém světě, v němž si prokletí básníci podávají lahev s beatniky… A jestli ten starý svět nikdy neexistoval? O to vášnivější, upřímnější je nostalgie po něm.“ Štěpán Kučera, prozaik
O autorovi
Básník Petr Zemek se narodil v roce 1979, dětství prožil ve vesničce Hrbokov poblíž Sečské přehrady. Vystudoval Biskupské Gymnázium v Letovicích, kde vedl studentský časopis, a následně si užíval toulání autostopem především ve Francii a Holandsku. Poté se usadil v Brně, kde bydlí dodnes i s manželkou a malým synem. Vystřídal několik zaměstnání (rekvizitář, dělník, vedoucí výroby, personalista). Nyní pracuje jako copywriter a administrátor e-shopu.
Petr Zemek své básně publikoval v rozhlasovém pořadu Zelené peří, v almanachu UČS Na druhém břehu (2002), v Obrys-Kmenu, v Antologii Divokého Vína (2007) a v časopisu Host. Na internetu např.www.divokevino.cz.
Účastnil se několika literárních festivalů – Literární Luhačovice 2001, Festival poezie ve Slaném 2002 (1. místo v kategorii poezie), Kafka 2003 Praha (3. místo v kategorii poezie) a Literární Vysočina 2006 (čestné uznání v kategorii poezie).
V roce 2002 mu vyšla v nakladatelství Balt-East křehká a nezralá prvotina, básnická sbírka Labuť ve větru.
Slovo autora
„Své první básně jsem psal v nudných hodinách matematiky. Pak jsem slova nechával kapat na pivní tácky v jedné ikonické hospodě v městečku na pomezí Čech a Moravy, i na kousky papírků, když jsem čekal kdesi u silnice až se někdo smiluje a poslechne moji pravici a dopraví mě do nějakého města. Potom jsem psal v milované Francii. Bohémství po francouzsku… A to je hodně dávno.
Pak jsem se seznámil s Brnem. A s PC. Objevily se telefony. Mnoho techniky. Vše se zkrátilo včetně mých vlasů. Propisku, tužku a bloček již sebou několik desetiletí nenosím. Místo holek se zjevila dívka. A místo dívky pak žena. A k ní pak přirozeně i to pacholátko.
Před lety jsem část básní přeťukal do PC. Nyní, při stěhování, jsem nalezl další texty. Udělal jsem totéž a zjistil jsem, že mám potřebu bilancovat. Básně shrnují moje mládí. Vidím je jen v monitoru a jsou tak strašně daleko. Projít se zpátky, opět až k papíru k bilancování patří. Navíc – básně jsou věnovány nejen „mým krásně bláznivým cestám“, ale i „trpělivým osudovým holkám“. A ty si je zaslouží držet v ruce. Ať už jako upřímnou omluvu nebo nádhernou vzpomínku.“
