Inu, všechno to začalo 17 let nazpátek, když jsem při dlouhých chvílích v kanadské divočině začal prozkoumávat svoje nitro a zvěčňovat jeho pochody tuhou tužky na papír. Hned od začátku se mi veškeré myšlenkové procesy a pochody uskládávaly v básních. Od té doby je psaní mým společníkem a zrcadlem na mé vnitřní cestě seberozvoje a sebepoznání a vypráví tak můj niterný příběh.
O vydání sbírky básní jsem vždycky tak trochu tajně snil ale zároveň se tomu také vyhýbal.
K vyjádření niterných, intimních pocitů a emocí člověk tak nějak dozrává a u muže je to akt zranitelnosti, odhození brnění, akt odvahy a otevřenosti a to není jen tak.
Chtěl jsem v sobě najít sílu otevřít svůj vnitřní vesmír světu, to čím procházel třeba i můj děda, jenž taktéž komunikoval se svým nitrem skrz básně, které ale nikdy nespatřily světlo světa a svůj boj s temnotami a stíny vlastní duše jednoho dne sám předčasně ukončil a nedokráčel tak pro poklady, které se v nich skrývaly. Jeho zaprášený deník plný básní se jednoho dne našel na malé horské samotě uprostřed lesů. Byl to moment spojení, který mě povzbudil, ujistil a dodal mi paradoxně sílu na další cestě.
Tato sbírka básní je o cestě člověka samého k sobě. O nástrahách, nebezpečích, naději, uvědomění, temnotách duše ale i o kráse, věčnosti, osvícení, nezměrnosti a sounáležitosti…
Možná, že stejné výzvy duše v životě procházíme všichni společně a přitom každý sám za sebe a tím by tyto básně mohly být i kompasem na cestě vnitřní krajinou člověka. Majákem v časech nejtěžších, kdy je člověk ztracen a hledá porozumění a spřízněnou duši při své cestě zpátky ke světlu a také naději v tom, že každá bouře jednou přejde.
