Představení projektu
Inu, všechno to začalo 17 let nazpátek, když jsem při dlouhých chvílích v kanadské divočině začal prozkoumávat svoje nitro a zvěčňovat jeho pochody tuhou tužky na papír. Hned od začátku se mi veškeré myšlenkové procesy a pochody uskládávaly v básních. Od té doby je psaní mým společníkem a zrcadlem na mé vnitřní cestě seberozvoje a sebepoznání a vypráví tak můj niterný příběh.
O vydání sbírky básní jsem vždycky tak trochu tajně snil ale zároveň se tomu také vyhýbal.
K vyjádření niterných, intimních pocitů a emocí člověk tak nějak dozrává a u muže je to akt zranitelnosti, odhození brnění, akt odvahy a otevřenosti a to není jen tak.
Chtěl jsem v sobě najít sílu otevřít svůj vnitřní vesmír světu, to čím procházel třeba i můj děda, jenž taktéž komunikoval se svým nitrem skrz básně, které ale nikdy nespatřily světlo světa a svůj boj s temnotami a stíny vlastní duše jednoho dne sám předčasně ukončil a nedokráčel tak pro poklady, které se v nich skrývaly. Jeho zaprášený deník plný básní se jednoho dne našel na malé horské samotě uprostřed lesů. Byl to moment spojení, který mě povzbudil, ujistil a dodal mi paradoxně sílu na další cestě.
Tato sbírka básní je o cestě člověka samého k sobě. O nástrahách, nebezpečích, naději, uvědomění, temnotách duše ale i o kráse, věčnosti, osvícení, nezměrnosti a sounáležitosti…
Možná, že stejné výzvy duše v životě procházíme všichni společně a přitom každý sám za sebe a tím by tyto básně mohly být i kompasem na cestě vnitřní krajinou člověka. Majákem v časech nejtěžších, kdy je člověk ztracen a hledá porozumění a spřízněnou duši při své cestě zpátky ke světlu a také naději v tom, že každá bouře jednou přejde.
Kdo za projektem stojí?
Kdo jsem?…V první řadě člověk a všechno to obyčejné i neobyčejné co s tím souvisí, dobrodruh, milovník divoké přírody, hudby a hlavně otec tří krásných dětí a přítel nádherné ženy, kterého když život zavolá k dobrodružství, napíná plachty a vše může být rázem jinak…
Momentálně ale muž na křižovatce života, jemuž se to staré v rukou rozpadá a opouští ho a to nové, to co teprve přichází, je zatím někde na horizontu.
Profesně už jsem si v životě vyzkoušel ledacos, namátkou práce se dřevem, péče o les v domovských beskydech i na Skotské vysočině, průvodcování a vedení Lesni Školky, krajinářství, botanické zahradničení a v neposlední řadě třeba i tvorba obřadních věcí z kamene – kamenných kruhů, dolmenů a manhirů.
Zdá se ale, že vše je v mém případě vždy jen jakási předehra a inspirace k něčemu dalšímu. Je to pro mě proces zrání, kdy v každé životní fázi člověk prochází a tvoří způsobem, jímž ho jeho vlastní nitro učí o sobě samém a aktivita či profese je v té dané životní fázi tím nejlepším prostředkem k růstu a osobnímu rozvoji.
Všemi těmito životními epizodami mě doprovází psaní básní jako náhlá inspirace, tajuplný záblesk, zachycení nálady vnitřní i vnější krajiny a s odsupen času i prostředek k sebereflexi …
Na celé této mé životní cestě je mi po boku má úžasná Žena. Je to nesmírně tvořivá duše a její kresby a malby budou dotvářet, zdobit a dodávat této sbírce básní ještě další rozměr a hloubku.
Upřímně si ani nejsem jist, jestli toto je má další životní cesta, jediné co vím je to, že musím zkusit napnout plachty, protože třeba právě ted' je ten příznivý vítr pro to, podělit se o své nitro se světem.
