Naše maminka je silná. Ne taková ta hlučná síla, co křičí do světa, ale tichá, vytrvalá síla člověka, který se prostě nevzdává. Už čtvrtým rokem bojuje s rakovinou a přesto v ní pořád žije něco, co nemoc nedokázala vzít- její srdce, její smích , její láska k rodině. Celý život pracovala ve škole. Byla tou, kterou děti v družině milovaly. Tou, která je vyslechla , pohladila a hlavně rozesmála. Nebyla jen paní vychovatelka-byla člověk ,na kterého se nezapomíná. A dodnes na ni lidé vzpomínají s úsměvem, s vděčností, s teplem v hlase. To o člověku řekne víc než cokoliv jiného.
Naše maminka je žena, která se nikdy nevzdávala. Ani tehdy, když bylo těžko. Ani tehdy, kdy měla právo říct, že už nemůže. Krok za krokem. Den po dni. Ne kvůli sobě, ale kvůli nám. Miluje svoje děti celým srdcem. A svoje vnoučata… ta jsou pro ni světlem. Je to skvělá babička – taková, co objímá, směje se, raduje se z maličkostí. Taková, kterou děti cítí jako bezpečí.
Její smích je něco, co patří k našemu domovu. Něco, co bychom chtěli slyšet ještě dlouho. Znovu a znovu. Jsou dny ,kdy je únava vidět . Dny, kdy nemoc připomíná, že tu je. Ale maminka pořád stojí, pořád věří. A my s ní. Věříme v zázrak.
Věříme, že její síla, její láska a její vůle jsou větší než všechno zlé.
Protože naše maminka není jen nemocná žena. Je to bojovnice. Je to milující máma. Je to babička , která rozdává smích. A je to člověk, kterého svět potřebuje ještě tady.
A dokud se směje, dokud dýchá, dokud věří – BUDEME VĚŘIT S NÍ.
