Příběh Jackinky
Jackinku jsem si pořídila v roce 2017 společně s mojí maminkou se kterou jsem žila ve společné domácnosti. Jackie byla vitální štěňátko a dělala nám jenom samou radost. Já dojíždím do práce do jiného města a i s dopravou jsem bývala mimo domov 11 hodin. V té době se o Jackii starala moje maminka.
V dubnu 2021 jsme obě dostaly Covid. Já jsem měla lehčí průběh, ale moje maminka musela do nemocnice dokud už se nevrátila. Z této životní ztráty jsem se zhroutila a Jackinka odmítala jíst… tesknila. Musela jsem se vzchopit a začít fungovat, abych nakonec nepřišla i o ni. Musela jsem si v práci zkrátit úvazek, protože jsem Jackinku nemohla nechávat 11 hodin samotnou. Se zkrácením úvazku se mi snížil samozřejmě i plat. Uskromnily jsme se a žily dál jedna pro druhou.
V květnu 2022 jsem odešla jednoho dne na odpolední směnu a když jsem se vrátila tak mě Jackinka nevítala jako vždy skotačením. Přišla pomalu, trošku kulhala a pokňukávala. Ráno už těžce vstávala tak jsem ji odnesla k veterináři v místě bydliště… byla sobota. Během doby než jsme došly na veterinu byla totálně ochrnutá od pasu dolů. Pan doktor mi doporučil okamžitou operaci, což jsem si nemohla z finančních důvodů dovolit. Začal ji tedy léčit konzervativně… udělal rentgen, dal ji dvě injekce a poslal nás domů s tím, že máme přijít v pondělí na kontrolu.
V neděli odpoledne se stav Jackinky rapidně zhoršil. Třásla se po celém těle, rychle dýchala a kňučela. Volala jsem panu doktorovi, ale ten mi telefon nebral. V zoufalství jsem zkusila zavolat na kliniku v jiném městě. Paní doktorka řekla, že musíme okamžitě přijet, že stav je velmi vážný. Po příjezdu Jackince okamžitě pomohla se vyčůrat speciálním hmatem, protože sama už to nedokázala. Potom ji uspala, protože říkala, že má hrozné bolesti. Zrentgenovala ji a zjistila, že má vyhřeznuté 4 plotýnky. Po následné domluvě na hospitalizaci, která byla nutná Jackince napíchla kanilu, dostávala kortikoidy do žíly a později rehabilitovala. Hospitalizace na klinice trvala pro mě neuvěřitelně dlouhých 12 dní.
Když mi Jackinku konečně propustili do domácí péče byla sice mimo ohrožení života, bez bolestí, ale od pasu dolů totálně ochrnutá. Ztratila úplně svalovinu, takže půl bezvládného tělíčka bylo jen kost a kůže. Domluvily jsme se s paní doktorkou na frekvenci dojíždění na rehabilitace, dostalo se mi poučení jak s Jackinkou cvičit, aby znovu nabyla ztracenou svalovinu, pohyb ve volném prostoru byl doporučen pouze pod dozorem a hlavně, že ji v žádném případě nesmím litovat a plakat nad ní. To prý by její psychice rozhodně neprospělo. Musela jsem se k ní tedy chovat jako by se vůbec nic nedělo… věřte, že předstírat to nebylo vůbec jednoduché.
Krušné začátky
Po příjezdu domů jsem se musela naučit s Jackinkou pracovat… byla jak hadrová panenka. Nakoupila jsem plínky, inkontinenční podložky, prostornou klec, kterou jsem vypolstrovala molitanem ať se nezraní, když budu v práci, na dno klece jsem pořídila ortopedickou madračku a nainstalovala kameru přes kterou mám Jackinku pod dozorem, když nejsem doma. Také jsem koupila kočárek což mě i Jackii hodně usnadnilo život s jejím handicapem a podpůrný zvedací postroj pomocí kterého se snažím Jackinku naučit znovu postavit na všechny čtyři nožky.
Doma každý den cvičíme podle doporučení z kliniky a na klinice Jackinka podstupuje rehabilitace Dornovou metodou, magnetoterapie a podpůrné injekce. Z počátku jsme dojížděli na kliniku na rehabilitace 2× týdně, později se snížil počet rehabilitací na 1× týdně. Nyní dojíždíme ve 14 denních intervalech. Celá tato snaha, která trvá už 9 měsíců přinesla první výsledky. Jackince se vrátila citlivost do celého tělíčka, začíná se osvalovat a má občas snahu se postavit, zatím bohužel bezúspěšně. Pokud ji ale postavím já, vydrží chvíli stát bez opory a snaží se vyrovnávat stabilitu. Rehabilitace a domácí cvičení nám tedy dává naději na zlepšení zdravotního stavu.
Veškeré výlohy spojené s onemocněním Jackinky jsem hradila z dědictví po mé milované mamince, které jsem měla odložené na nečekané výdaje. Čerpala jsem z tohoto zdroje a snažila se naši obtížnou situaci zvládnout sama. Nyní jsou, ale již tyto peníze vyčerpány a já jsem v situaci, kdy veškerou budoucí veterinární péči, ať spojenou s ochrnutím Jackinky, nebo jakékoliv jiné veterinární ošetření můžu hradit pouze z výplat. Jak jsem již výše psala, musela jsem si zkrátit úvazek a peníze ze mzdy nejsou dostačující na pokrytí výloh, za veterinární péči. Jsem proto nucena rehabilitace snížit, přesto že jsou úspěšné.
