Představení sbírky
Ahoj, já jsem Marty, irský setr. Je mi teprve 6 měsíců, ale nevyvíjejí se mi dobře nožičky, a tak pánové veterináři rozhodli, že bych měl moji rodinu takhle brzy opustit a odejít za psími kamarády za duhu. Moje panička i mladý páníček jsou z toho moc smutní, nechtějí se se mnou tak brzy rozloučit a rozhodli se dát mi šanci zabojovat a ukázat, že tam ještě tak brzy nepatřím. Vyhledali lidičky, kteří na psí život pohlíží trochu jinak, a ti řekli, že na smrt je času vždycky dost. A tak se budeme všichni snažit, cvičit, rehabilitovat, možná se to neobejde bez ortopedické operace, a prostě ukázat, že i když jsou ty nožky křivé a slabé, zasloužím si žít a zažít krásné okamžiky se svou rodinou – třeba aspoň v lese či na horách.
A protože to bude stát kromě obrovské dřiny i trochu více peněz, než si moje rodina může dovolit, prosím všechny touto cestou o jakoukoliv pomoc, abych mohl chodit dlouhodobě na fyzioterapii, podstupovat hydroterapii, cvičit Dornovu metodu, dostávat doplňky stravy na mé špatné klouby a možná i podstoupit složitou ortopedickou operaci. Potřebuji vaši pomoc a předem slibuji, že to jen tak nevzdám.
Komu pomůžeme?
Byl jsem malé, krásné, kulaté štěňátko, a přijeli si pro mě studenti, kteří pečují o nemocné lidi. Chtěli udělat radost své paní učitelce, která již měla jednu setří holku a milovala ji celých 13 let. Moje panička z toho byla pěkně v šoku, ale řádně jsem ji olízal a měl jsem obrovskou modrou mašli – no prostě si mě zamilovala a za chvíli byla moc šťastná. Ještě více mě ocenil její mladý syn, a tak jsem měl novou rodinu. Dělal jsem všechno, co štěňata dělají – blbnul, kousal, ale i poslouchal a učil se, prostě paráda. Jenže mě pak začaly nějak bolet nožičky, chození mi moc nešlo, a tak jsem si často lehal, hodně odpočíval a ani moc nechtěl ven. Pravá nožka bolela ještě víc, takže jsem ji přestal používat. Nezbylo než jít k panu veterináři. Ten mě léčil 10 dní a uspali mě, aby mi udělali rentgen kyčlí. Odebrali mi synoviální tekutinu, krev i moč, ale vše bylo negativní (i borelióza i toxoplazmóza). I tak jsem dostal antibiotika a léky proti bolesti, ale nic nepomohlo. Proto jsme šli k dalšímu veterináři, a ten mě vyšetřil pořádně a řekl mou paničce tu šokující větu, že je to na eutanazii. Těžká vývojová vada kyčlí – budu prý mrzáček a zlý na všechny okolo.
Ale panička se nevzdala. Navštívili jsme paní, která dělá Dornovu metodu, a ta nám dala největší naději a ukázala cviky. Ty se mi teda vůbec nelíbí, ale dostávám za ně spoustu dobrot, tak to asi přehodnotím. Pak jsme byli u paní fyzioterapeutky, a ta mě seznámila s hydroterapií. Zatím jsem zažil vanu s trochou vody – moc se mi to taky nelíbilo, i když vodu mám jinak moc rád. Snad to bude nakonec fajn, hlavně musím! Přibylo další cvičení a taky budu dostávat nějaká chondroprotektiva. No, bude to boj, ale budeme se všichni snažit, abychom třeba mohli někdy na krásnou dlouhou procházku do přírody, kterou máme všichni tak rádi. Hlavně si moc přeji, abych se nemusel s tou svou rodinkou tak brzy rozloučit, když už jsem byl ten dárek, který měl udělat obrovskou radost a přinést jen štěstí.
Děkuji moc všem za pomoc.
