Po cestě z práce jsem potkala protijedoucí auto, které mělo v předním nárazníku “zaseklou” kočičku. Za autem jsem se vydala a než jsem ho našla na parkovišti u obchodního domu, řidič už v něm nebyl. Když jsem k němu přišla zjistila jsem, že kočička je živá. S největší opatrností jsem ji z nárazníku vytáhla, naložila do auta a bez přemýšlení ji odvezla na veterinární kliniku Iris u nás v Táboře.
Tady patří obrovské dík paní doktorce Krausové a celému personálu. Naběhla jsem tam v podstatě bez ohlášení a bez problémů mě přijali, byli milí, pomohli, vysvětlili všechny varianty a jejich spolupráce od začátku až do teď byla opravdu na jedničku.
Kočička nějakým zázrakem přežila a snad jediné, co to odneslo, je zadní nožička. Ta je ale zlomená “dobře” a jde operovat.
Kočičku jsme vyfotili a nasdíleli snad všude, kde to šlo a aktivně hledáme její majitele. Je čistá, zvyklá na lidi a neobvykle zbarvená, takže pořád žijeme v naději, že se majitel najde. Může to být ale trochu běh na delší trať, protože kočička pravděpodobně přicestovala v motoru jako černý pasažér, takže může být opravdu odkudkoliv.
Pokud majitel neexistuje, kočička zůstane u nás v rodině spolu s další kočičí ségrou. Jsme připraveni ji zařídit ten nejlepší život, jaký si zaslouží. Jen ji nechceme případně vzít někomu, kdo už její srdce má.