Pomozme Patrikovi po vážné autonehodě

     Jmenuji se PATRIK a je mi 25 let. Než se mi stalo neštěstí, byl jsem aktivní sportovec, měl jsem rád přírodu a procházky s naším psem. Rád jsem hrál basket, posiloval, miloval longboard a tančil jsem i v proslulé taneční skupině FUNKY BEAT. V září 2021 mi však převrátila život naruby autonehoda.

     V září 2021 jsem měl autonehodu na cestě do práce. Vrtulník mě přepravil v bezvědomí do fakultní nemocnice s těžkým poraněním hlavy, kde mě následně operovali. Jiné poranění na těle jsem neměl. Byl to den, kdy řekli mé mamce, že mě může vidět naposledy. Já ale od samého začátku bojuji. Snažím se, jelikož jsem měl ještě spoustu snů a plánů, a i když se nyní nacházím v bdělém stavu s diag. difúzní axonální poranění mozku, jsem velký bojovník. Vždy jsem byl velmi společenský a rád jsem pomáhal druhým. V lednu 2022 jsem měl jít domů a mamka se připravovala, že se o mě bude starat. Předtím jsem měl ale krátkou epizodu, kdy se mi na 6 minut zastavilo srdce. Pobyt v sanatoriu se mi díky tomu prodloužil o další 3 měsíce a začalo vše od začátku. Nyní bych měl jít domů začátkem května. Opět začínám mít stisk i pohyby v rukou, pomalu začínám přijímat potravu ústy a nedávno jsem velmi potěšil maminku svým úsměvem na ni. Dříve jsem zvedal i hlavu a stisk v rukou jsem měl silný, potravu jsem přijímal s chutí, na nohách jsem cítil polechtání a začínal jsem cítit emoce. Vše bylo po hyperbarické komoře, kterou jsem podstoupil v prosinci. Pořád věříme na zázrak, že se vše zlepší, a budu se opět moci radovat ze života. I když teď nemohu psát ani mluvit, věřím, že se to s pomocí logopeda zvládnu znovu naučit. Moje rodina je velká a snaží se mi být velkou oporou, zejména mí čtyři bratři a dvě malé sestry, které mě mohou navštěvovat pouze přes Skype. Velmi ochotně mamce pomáhají mí přátelé, kteří pro mě neustále posílají nové vzkazy a ptají se na můj zdravotní stav.

Můj stav se začíná od června zlepšovat, už piju a jím s pomocí, otáčím hlavou, více vnímám, hýbu rukama. Někdy i odpovím na otázku a i když mám tracheo, mamka tomu rozumí. Je to pro nás pokrok. Moc bych si přál, abych mohl podstoupit intenzivní rehabilitace, nejlépe v Klimkovicích, vše musí být s asistencí, což už kvůli spastickým rukám moc potřebuji.

     Od dubna 2021 jsem již bydlel se svou přítelkyní Lucií a jejím synem Samuelem na horách na Frýdecko-Místecku. V domě, na který jsme si vzali hypotéku. V prosinci r. 2020 jsme totiž nešťastnou náhodou vyhořeli, kde jsme vinou technické závady přišli o všechno. Má přítelkyně a rodina prožívají velmi těžké chvíle a bojí se o mě.