Složili jste se na roční školné pro Alouška

Komu pomůžeme?

Dobry den,

jsme rodina žijící v Liberci. Máme 4 malé děti. Tento příběh se bude týkat našeho druhorozeného syna. V roce 2014 se mi po 13ti samovolných potratech podařilo otěhotnět a donosit syna. Sice celé těhotenství bylo velmi náročné a proležené v posteli, ale v květnu 2015 se nám narodil syn.

V porodnici začal syn druhý den plakat byl neodložitelný, plačící a blinkající miminko. Všichni kolem mě utěšovali, že po šestinedělí se to zpraví a bude vše fajn. Bohužel zázrak se nekonal a syn spal 20minut a 3hodiny probrečel ve dne v noci. Byla jsem jak chodící zombií. Po nějake době sice syn stále špatně spal, ale na chvilku ho zabavili například točící se věci. Nebo auta, která jezdila po ulici.

Ke všemu se u syna objevili neustále vysoké horečky trvající tři dny a poté 10dni klid a takto stále dokola. Bylo to velmi ubíjející a ja si jen přála nebýt. Rodina bydlí daleko a tak nebyla ani možnost hlídáni či výpomoci.

Kolem třetího roku padla diagnóza dětský autismus s nerovnoměrným vývojem. Se synem jsme začali pracovat, zařadili doplňky stravy pro rozvoj mozku a začli docházet na čínskou medicínu, jelikož klasická medicína nic nenabízela.

Syn se velmi zlepšil, začal i mluvit. V 5 letech začal navštěvovat klasickou MŠ s asistentem a vše zvládal. Dostal rok odklad a v roce 2022 nastoupil na běžnou základní školu s asistentem. Od začátku roku probíhaly schůzky s p. učitelkou, p. asistentkou a speciální pedagožkou. Vždy syna chválili jak je kamarádský, šikovný. Nikdy jsme neměli problém s agresí, syn je velmi empatický a rád pomáha dětem okolo v rámci jeho možností.

Okolo ledna 23 byla další schůzka, kde najednou p. učitelka přišla s výstupy, které by měl syn zvládat. Říkala, že zvládá vše kromě čtení dlouhých slov a porozumění textu. Domluvili jsme se, že na tom budeme doma usilovně pracovat a za měsíc si dáme vědět. Když jsme odcházeli speciální pedagožka nám začala říkat, že jsou pro inkluzi, že je to fajn, ale že by synoj bylo lépe určitě jinde. Jestli nechceme zvážit změnu.

Na to jsme odpověděli, že syn je zde spokojéný. Zvládá co ostatní sice svým tempem, s asistentkou, ale zvládá. Rozloučili jsme se a odešli. Co, ale následovalo bylo šílené. Začali chodit emaily s né uplně hezkým obsahem. Syn začal domů chodit vystresovaný. Když jsem mu řekla ať něco podá, řekl mi, že je neschopný. Když šli ven nedohledli aby šel řádně ustrojen byl poté často nemocný. Jednou přišel celý od psích exkrementů a oni ho v tom nechali půlku dne ve škole. Nechci popisovat vše protože při psaní těchto vzpomínek, se mi klepou ruce a je mi zle😭.

Nátlak byl natolik silný, a bylo zřejmé, že se ho potřebují zbavit. S manželem jsme usilovně řešili co dál. Když ho tam necháme bude z něj troska. Když budeme bojovat může to odnést i starší ditě co již na škole máme.

Když jsem obvolávala školy zda by mohl syn nastoupit k nim. Stačilo říct, že je autista a hned každý dával ruce pryč. Ze dne na den se ze syna stal domškolák. Bohužel učení doma mu nevyhovovalo. Chyběli mu děti a autorita ve formě vyučujícího.

Našli jsme komunitní školu pro domškoláky. Syn tam během týdne uplně rozkvetl. Začal se nám měnit před očima. Nikdo mu tam nedává nálepku (vše je o přístupu a lidech). Bohužel nás systém našeho školství dostal až sem. Pro nás jako 6ti členou rodinu je školné a doprava do školy na hraně existenční krize.

Manžel si sice přibral ješte brigádu, ale tím, že rodiny jsou daleko a není kdo by odpoledne pomohl. S třemi děti a autistou to je náročné. Nikdy jsme nikoho o nic nežádali, ale nyní bychom potřebovali pomoc. Tímto bychom chtěli poprosit o pomoc se zaplacením školného pro našeho syna.

Ze srdce Vám velmi děkuji maminka užasného autíka❤️ a naše rodina.