Ve svých 38 letech byla Renata objednána k lékaři s tím, že ji občas bolí hlava a zadýchává se. Po kontrole zkolabovala a byla proto hospitalizována v nemocnici. Poté, bez jakéhokoliv varování, se dostala na týden do umělého spánku. Následovaly tři měsíce na ARO. Vzhledem k prohlubujícím se problémům s dýcháním došlo ke tracheostomii a následně i k umělé plicní ventilaci.
Od vyšetření uplynulo dalších 9 let a lékaři stále nedokázali stanovit jasnou diagnózu. Za tu dobu vystřídala již několik nemocnic, protože ji do jiných zařízení přijmout nechtěli a rodina se o ni kvůli nepřetržité péči bohužel nemohla plnohodnotně postarat. Kvůli vážnému zdravotnímu stavu je tak po celou dobu plně odkázána na péči zdravotního personálu.
Aktuálně se Renata pokouší vrátit do běžného života, avšak s velmi ochablým svalstvem, tracheostomií a umělou plicní ventilací je to velice náročné. Nejvíce jí v tomto pomáhá invalidní vozík a dýchací přístroj, skrze který získala částečnou samostatnost. Poprvé po devíti letech si tak kupříkladu může sama uvařit kávu nebo umýt nádobí.