Aktuálně máme na útulku čtyři pejsky, kterým by moc prospěla rehabilitace. Dva jsou ochrnutí a dva po ortopedické operaci.
Ochrnutý Šotek
Šotek je takový jiný pes. Možná kříženec japonského plemene, možná čau čau… Šotek je již psí senior. Pes jednoho pána. Pes naprosto nekontaktní ke komukoli jinému. Pes, který volí svobodu za cenu fatálního vyčerpání, aby pána našel. Svobodě dá přednost za každou cenu… před teplem a hojností potravy v útulku.
Šotkovi se podařilo utéci dvojitým sklem zavřeného okna. Později zopakoval únik při každé naší chybě… třeba při nedoklaplých dveřích za silného větru. Více jak rok jsme se snažili ho odchytit na jeho nekonečném útěku. Až přišel den a konstelace, kdy se to konečně podařilo. Bohužel, čtvrtý den po odchytu dostal neurologický záchvat, zůstal ležet na boku a nebyl několik dnů schopný ani zvednout hlavu. Zahájili jsme anabázi po veterinách. Začínali jsme na nejasných diagnózách, později se vše zpřesnilo a prognóza se opatrně změnila na snad příznivou. Šotek po minipokrocích opět začal vstávat, udržel hlavu a později zas začal i chodit, i když velmi nejistě. Souběžným nálezem neurologických diagnóz a špatné funkce štítné žlázy je spondylóza a silná atróza. Šotek doslova vrže při své vratké chůzi. Moc mu pomáhá rehabilitace. Především jde o manuální terapii, která probíhá v leže na matraci, kdy je pes uvolněný a nezapojuje svaly. Kromě této techniky bychom mu rádi dopřáli aquaterapii.
Aquaterapie je jedinečnou a velmi efektivní metodou v rehabilitaci zvířat. Psi chodí v rehabilitační vaně s teplou vodou na podvodním pohyblivém pásu. Nadnášení vodou umožňuje pohyb bez zatížení kloubů, a právě v tom je pohyb ve vodě unikátní. Navíc voda působí určitým odporem, který psi musí překonávat, a tím posilují svalstvo.
Rychlost pásu lze přizpůsobit danému stavu či velikosti pejska. Pohyb v teplé vodě je velmi efektivní a nastavením výšky hladiny vody, rychlosti pásu a případným zapojením protiproudu se docílí náročnosti přesně podle potřeb psa. Soustavný pohyb pohyblivého pásu pod vodou nelze nijak nasimulovat, proto lze jen těžko aquaterapii při rehabilitaci nahradit.
Ochrnutý Bambi
Bambi je rekordman co do počtu operací u nás v útulku. Jako těžkotonážní kříženec jezevčíka má velkou predikci k výhřezu plotének a před dvěma lety absolvoval první operaci páteře a po čtvrt roce intenzivní rehabilitace začal opět chodit. Bohužel však vyhřezla další ploténka. Druhá operace proběhla dobře, ale stav míchy se později zkomplikoval a Bambi zůstal ochrnutý. Nepřítomnost hluboké citlivosti je konečnou stanicí pro opětovné chození. Bambík střídá výletní kočárek a vozík se zadními kolečky nebo si šoupe zadeček po kuchyni či po měkké trávě. Tím ovšem přetěžuje přední část těla a je nutné dbát na pravidelnou rehabilitaci kloubů i měkkých tkání.
Ronnek po resekci kyčle
Ronnek trpěl bolestí kloubů, kulhal a na veterině se zjistilo, že má dysplazii kyčlí a je potřeba obě kyčle postupně zoperovat. Na jaře absolvoval resekci první kyčle a moc se mu ulevilo. Nyní je po resekci druhé kyčle a vše probíhá dobře. Cílem pooperační rehabilitace je zachování rozsahu pohybu, nasvalení atrofované končetiny a zapojení končetiny do běžného pohybového rámce.
Ann po resekci kyčle a operaci páteře
Ann před rokem srazilo auto.
Ten prosincový den byl hektický a z posledních sil jsme pozdě večer ještě venčili poslední psy. Ann šla na procházku s brigádníkem, který jí vedl na stopovačce. Proti se vyřítilo auto. Brigádník se snažil rychle Ann přivolat a zároveň přitahoval vodítko. Řidič však zřejmě chtěl vyjet zledovatělý kopec a přestože oba viděl, pokračoval nesníženou rychlostí prostředkem silnice. Jak už to bývá, stačil zlomek vteřiny, ale alespoň auto Ann nepřejelo úplně, protože už byla skoro u brigádníka, ale narazilo jí „jen“ do zadní části těla. Následovala smršť telefonátů a okamžitý noční převoz na veterinu při VFU do Brna.
Ann měla posunuté dva obratle, které skříply míchu a způsobily ochrnutí zadní poloviny těla a vypadlou kyčel. Prognóza byla naprosto nepříznivá a veterinářka nedoporučila operaci také vzhledem k velikosti psa, jednoznačně volila euthanazii jako nejvhodnější řešení. Navíc vzhledem k neřešitelné finanční a kapacitní situaci se zdálo skutečně jako jediné řešení vše ukončit.
Ann byla v narkóze a na rozhodnutí jsme dostali pár minut. Krátkou noční rozvahu ve dvou, veletoč souvislostí, převálcovala nesmiřitelnost. Odmávli jsme operaci páteře v předpokládané výši 50 000 Kč, reálná pak byla 70 000 Kč, protože přibyla ještě druhá operace – resekce kyčle. Ve chvíli rozhodnutí jsme neměli ani korunu a bylo jasné, že operaci budeme hradit z vlastních osobních zdrojů nikoliv z azylu – jednalo se o takřka iracionální risk, kterým jsem azyl nechtěla zatěžovat.
Čas začal skládat dílky – od neskutečného odborného výkonu paní doktorky v Brně, přes její empatii, Aniččinu překotnou energii žít, laskavou půjčku od člověka, který přistál na zem asi z jiné planety, naše každodenní úsilí postarat se a cvičit až po zázračné hojení…. Po pár dnech se Ann vzepřela a ukončila ležení na boku „na mrtvolu“. Po pár týdnech se začala zvedat a dokázala stát. O fous později začala chodit – mizerně a po třech nohách. Po pár měsících už po všech čtyřech.
Po roce lítá jak šílená, plave, skáče, ale nohu po resekci kyčle lajdá a tak nepřestáváme s rehabilitací. Rádi bychom Anničce dopřáli aquaterapii podobně jako Šotečkovi.
