Sbírka pro Ardu na Donio skončila. Ale jeho cesta životem pokračuje. Stále dělá pokroky! Teď začal vyplazovat jazyk a řekne občas slabiku! Radujme se :)
Velmi si vážíme každého z Vašich darů, Vaší podpory, modliteb, soucitu i skvělých nápadů. Nebýt Vás, bylo by toho na nás příliš, ale když se spojí síly, dá se zvládnout ledacos. Díky!

8. 10. Arda s Günel pojedou na Motol, držte palce.

Kdyby Vás cokoli napadlo nebo zajímalo, pište.

Ať se Vám daří!

Děkujeme!

Dnes jsem ráno otevřela oči z krásného snu. V tom snu se Arda nějak dostal až ke mně na karimatku, přiblížil se ke mně schované pod dekou a svýma malýma rukama mě obejmul. …wow. Obejmul mě Arda tak, jak je, ale i když je menší, než já, přišlo mi, že na duchu jsem v tu chvíli já tou malinkou a on je ten velký statečný. Jako by mi tím objetím říkal: „Jsem s Tebou. Neboj. Je to dobré, Májo…“ a mnohem víc, než se dá říct slovy…

Když jsem se už probudila doopravdy, byla se mnou jen ta karimatka a deka, Arda spal s maminkou ve vedlejším pokoji. Ale byla se mnou taky důvěra v Lásku, která mezi námi žije skrze Ardu. Arda otevírá mnoho srdcí. Arda toho podle fyzioterapeutů dokáže čím dál víc, ale to, co dokáže v našich srdcích, myslích a životech, to nikdo nezměří. Díky, Ardo.

Teď je propuštěn z Klímkovic, aby si trochu odpočinul před vyšetřením v Motole. Výbornou zprávou je, že Arda a Günel mají prodloužená víza a že nám snad něco přispějí Křížovníci, i když Donio už nám bude končit. Radujte se s námi. A kdo chce, posílám obejmutí. Arda říkal, když ještě mluvil, že dělit se, je dobré. Myslím, že Arda bude rád, když se podělím :). Tak se radujte s námi :) a objímám. Krásný den! 

Laskaví dárcové, naši dobří andělé, ze srdce Vás zdravíme.

Doufám, že se máte dobře. Arda často taky. Když mu zpíváme turecké písničky nebo vyprávíme vtipy, směje se. Stravu PEGem toleruje dobře, ústy zvládá přesnídávku, jogurt, dokonce vodu lžičkou. S logopedkou však ještě mají hodně co dělat. A má to smysl. Pokroky se zdají přicházet pomalu, ale vnímáme je všichni, maminka, lékaři, kamarádi, v držení hlavy, mimice, stabilitě… Z Ardova posunu máme velkou radost. Potřebujeme ho. Potřebujeme, aby Ardovi bylo čím dál líp dřív, než mu bude čím dál hůř. Máme ho rádi. Díky, že nám pomáháte. Arda má doporučeno pokračovat v neurorehabilitaci a je pro něj připravená kapacita v Klímkovicích od 5. 9., ještě jsou však potřebné finance na úhradu toho dalšího měsíce. Pro Ardu je teď rehabilitace a lékařská péče velmi důležitá, to, co se nám podaří nezanedbat, může ovlivnit celý další život v této tělesné schránce.

Ardova maminka se ptá asi ze všech nejčastěji: „Proč?“ Proč Ardu potkalo něco takového, že teď místo běhání po hřišti a příprav na školu jezdí v invalidním kočárku. Ardu však potkalo také štěstí, když byl v ten nešťastný den tatínek zrovna doma a mohl je vzít do nemocnice, když si Arda zvládl vybojovat svůj život na na lůžku resuscitačního oddělení, když se podařilo zajistit víza a následnou péči, když se krok po kroku zlepšuje :) a když má možnost pokračovat v rehabilitaci. Prosíme, přidejte také korálek na tuhle šňůrku dobra i Vy, ať máme šanci dát Ardovi hezčí život, jako náhrdelník, jako dárek z lásky. Díky!

Díky vám může Arda pokračovat v rehabilitaci!

Včerejší pohovor s lékaři i trénink Vojtovy metody byly dlouhé a vyčerpávající. Ale i cesta je cíl, a tak Arda a jeho maminka sbírají síly a jdou dál.
Z Donio už dorazila část financí a díky vaší štědrosti se nám podařilo uhradit další měsíc neurorehabilitace.

Stále je to ještě dlouhá cesta, která chce píli, odhodlání a čas. Pokroky jsou sice drobné, ale zřetelné, Arda se zlepšil například v práci s mimickými svaly, což je nesmírně důležité nejen pro naši komunikaci s ním.

Z celého srdce Vám děkujeme! ❤️

Ardův smích už není tak spastický (křečovitý) . Tolik mi připomínal organický psychosyndrom (soubor psychických poruch, které vznikají v důsledku poškození mozku nebo jeho dysfunkce), až mi při něm v Turecku bylo úzko. Zoufalo. Ale ne. Arda už není ta placka se sondou v nose! Spořádá jogurt po lžičkách, drží hlavu, má výrazně lepší mimiku a trupovou stabilitu a jeho smích mi už zní jako zvonkohra. Když vtipkuje teta Gülnar, směje se Arda! A když si s vozíkem hrajem na auto, směje se celým tělem, div z vozíku nevyskočí :D

Div je, co dokáže rehabka. Div je, co dokáže Arda! A div je, co dokážete Vy svou štědrostí. Nebýt lhostejný je zázrak v tomto světě, Děkujeme.

Arda je malý cestovatel. z jednotky resuscitační péče v Istanbulu na neurologii v Hradci Králové, odtud do Košumberku a pak do Klímkovic. Kdyby si jeho maminka mohla vybrat, vím, že by mu raději přála chodit do školy v Ardově rodné čtvrti. Teď je však velmi vděčná za každý pokrok, který vidí při intenzivní neurorehabilitaci v Klímkovicích. Arda sám zvedá hlavu, sní ústy už 2 kelímky jogurtu zaráz a ať je, kde je, maminka je s ním.

Gunel je maminka, jejíž děti by měl rád v péči každý pediatr. Tak jo, možná by se trochu víc doptávala, jak už to my úzkostlivější děláváme, když byste jí to jednou řekli, předepsané léky dává včas a opravdu pilně s Ardou cvičí. má v sobě nejen mateřskou lásku, ale i přirozený talent pro péči. Jestli má někdo šanci se posunout ke kvalitnějšímu životu, tak je to Arda, svěřený Gunel. Sami to ale finančně neutáhneme, proto Vám chci znova ze srdce poděkovat. Už nevím, co psát, tak jsem prostě chtěla poděkovat i Gunel, která má na zázraku pro Ardu lví podíl, i když si těžko dokážeme představit, co prožívá. Díky Vám a taky Vašim mámám. Všem našim mámám. Maminkám je totiž vždycky za co říct DÍK, tak ať na to nezapomenem :)

Když mi bylo pět darovala mi moje kmotřička, teta Anka, peněženku a v ní pět korunek. 1, 2, 3, 4, 5. Všechny jsem je spočítala. Dneska je mi 30 a 5. narozeniny má můj kmotřenec Arda. Co mu můžu dát? Z čeho by měl takovou radost jako já z té peněženky s kytičkami? Zbytkem úspor a darů je zaplacena ještě neurorehabilitace v Klímkovicích do 21. 7. Co bude pak? Podle paní profesorky Lippertové musí Arda rehabilitovat dál. Teď. Intenzivně. Vybojoval si život, tak snad bude bojovat dál. Přeji mu zázrak, radost a vše, co potřebuje. Díky za všechny dárečky, nejsme skromní, život se má totiž žít :). Dík, za Váš podíl na zázraku a na tom, že to nevzdáváme.

Děkujeme všem. „Krůčky“ Ardy k samostatnějšímu a plnějšímu životu jsou zřetelné, ale drobné. Dle kompetentních lékařů bude nutné v rehabilitaci ještě pokračovat. Zda to bude v našich finančních možnostech závisí na štědrosti každého, kdo může a chce pomoci. Proto trvá naše prosba, kéž bychom to společně zvládli Ardovi umožnit. Velmi si vážíme finanční, modlitební i jakékoli jiné podpory, která celé rodině dává naději a mění přání ve skutečnost.

Děkujeme všem za štědrost! Arda už lépe drží hlavu a práce logopedky má také své plody. I když Arda stále potřebuje PEG, už sní celý kelímek jogurtu ústy. Z maminky je už téměř odbornice na Vojtovku a orofaciální stimulaci a společně se snažíme kvalitu Ardova života posunout dál. Moc děkujeme!