PRUNE jsou hudba a slova Lucie Krpalové. Před 8 lety mým písničkám věřil Martin Kyšperský a pomohl jim ven. Vyšla debutová deska Kruhy se spoustou hostů v Martinových aranžích. Album sbíralo pozitivní ohlasy a v roce 2017 byla Prune zařazena mezi 50 nadějí české hudby časopisu Headliner.
Co se dělo mezitím? Potkávala jsem svoje hudební přátele a zpívala. Možná jsme se viděli na společném koncertě se skvělou hudebnicí a zpěvačkou Martinou Trchovou (fun fact: S Martinou jsme se potkaly před 8 lety na Hithitu, kde jsme si navzájem objednaly album and the romance goes on). Zahostovala jsem si na krásných albech od Zapomělsem (Měsíc ve váze) a Archívny chlapec (Zapadákov). Objevím se jako host na deskách Martina Kyšperského, Květů, Jana Buriana a Budoáru staré dámy.
Nové album si ale muselo počkat. Polovinu skladeb jsme nahráli už v roce 2016 v malém domácím studiu společně s Christofferem Strandhem, který mi na Kruzích hostoval na trubku. To byla jen špička ledovce. Dozvěděla jsem se, že je to skvělý multi-instrumentalista a písničkář, ale také skromný a pracovitý člověk, který ze sebe do hudby dává úplně všechno a víc. V té době jsem se vnitřně rozhodla, že Chris je ten pravý člověk, se kterým bych nové album chtěla nahrát. Pak do toho ale hodil vidle život, rodina, děti, vzdálenost, covid. Takže jsme tu teď, o 8 let později.
Přestože jádro písní existuje delší dobu a další přibyly za pandemie, něco je spojuje. Odehrávají se v podobném živlu a ročním období – oheň a podzim. Nebyl to koncepční záměr. Jen snaha nahrát album, které je hřejivé, společník do chladných a sychravých podzimních dnů. Spojuje je touha ohřát se u ohně, ať už toho opravdového, praskajícího, jiskřícího, nebo toho metaforického, prostoru porozumění a náklonnosti mezi dvěma lidmi, vřelého setkání s bláznivou smečkou přátel. Touha po domově.
