Představení sbírky
Kristián 7 let a Sebastián 5 let s diagnózou dětský autismus žijí pouze s matkou Leonou v Českém ráji.
Diagnóza byla stanovena kolem 3.roku věku dětí, ale už dříve bylo patrné, že něco není v pořádku.
Každý ze synů má jinou formu autismu a oba vyžadují individuální přístup a každý svoje soukromí.
Bohužel pokojíček májí jen jeden společný a v noci se navzájem budí. Potřebujeme vybudovat druhý samostatný pokojíček pro Sebíčka, abychom se všichni vyspali.
Projekt a povolení máme, jen finance nám chybí.
Denně řeším konfliktní situace a totální nevyspání obou synů včetně mě. Jsem nesmírně vyčerpaná.
Šílené stavy vztekání každý den. Kristián roztrhá denně třeba 8 triček.
Pokojíček a speciální terapie pro každého z nich je pro nás zásadní pomoc!!
Oba synové nemluví, ale při intenzivní práci, což nám testy potvrzují, jsou schopni se rozmluvit, a hlavně vnímat náš svět. Neustále musíme také užívat vitamínové doplňky a jít směrem speciálních diet, tak aby střeva byla v harmonii a spolupracovala s mozkem.
Jako jejich máma chci, aby i oni měli pěkný život. Oni za to, co se jim přihodilo nemohou a část společnosti je již nyní odsoudila.
Oni jsou zlaté duše bez vypočítavosti, zákeřnosti a zla vůči společnosti.
Nežli odejdu já, zabojuji o jejich životy.
https://youtube.com/shorts/XP3sfaIMTqo?feature=share
Komu pomůžeme?
S vaším laskavým srdcem pomůžete Kristiánovi 7 let a Sebastiánovi 5 let. A mamince Leoně, které za ně sama bojuje jako lvice. Za poslední 3 roky jsem měli několik terapií, ušli hodně cesty, udělali hodně pokroků, vyselektovali terapie, které nám nesedí a našli ty, které dávají smysl.
Vše má smysl a výsledky pomalu přicházejí.
Nechci Vám tu dávat videa, která ukazují co šíleného denně prožíváme a věřte je to nadlidský výkon, mého přežití, chci jít směrem pozitivní budoucnosti.
Oba moji synové mají poruchu autistického spektra (PAS).PAS je neurovývojová porucha mozku, která se projevuje v zásadních oblastech lidského fungování – komunikace, sociální interakce, porozumění a opakující se vzorce chování, které jasně odlišují autistu od zdravého (neurotypického) dítěte/člověka.
A co to znamená v běžném životě?
Moji synové zatím vůbec nemluví. Ke komunikaci se mnou používají pouze zvuky vyjadřující jejich nespokojenost nebo naopak netypické projevy radosti a spokojenosti. Pochopit jejich potřeby a aktuální rozpoložení znamená být na ně celý den „napojená“, neustále vnímat jejich pohyby, zvuky a výraz obličeje.
Velmi intenzivně pracujeme na tom, aby používali alternativní komunikační metody (znaky, komunikační kartičky, ukazování). Je to náročné na čas a trpělivost.
Moji synové si velmi těžce zvykají na jakékoli změny, trvají na zažitém průběhu dne, trase procházky, přesném postupu všech běžných denních úkonů. Pokud udělám něco jinak, okamžitě reagují nespokojeným křikem a „společensky nepřijatelným chováním“.
Vedle poruchy komunikace a sociálního chování mají také poruchu příjmu potravy (jedí pouze omezený výběr potravin a musím je oba krmit, zatím se sami nenají).
Péče o takto handicapované děti je práce na 24/7. Jako matka samoživitelka jsem na to úplně sama. Je to vyčerpávající a nevidím světlo na konci tunelu. Veškerý můj čas je naplněn pouze péčí o tyto dva malé bezbranné anděly s nemocnými křídly. Docházejí mi fyzické i psychické síly, a především finanční prostředky na zajištění péče.
