„Ještě před pár měsíci držel proudnici a běžel do plamenů. Dnes drží kapačku a doufá, že uvidí své děti vyrůstat.“
Tomáš je hasič, hasič srdcem i duší. Je ten typ člověka, který pomáhá, než ho o pomoc vůbec stihnete požádat. Klidný, poctivý, zodpovědný. Ten, co drží pevně volant hasičského auta, a veze celý tým k zásahu, když to ostatní potřebují.
Ale hlavně je to táta tří malých dětí, milující manžel a opora pro svou rodinu i pro celé okolí.
Jenže právě takovým lidem občas osud zasadí tu nejtvrdší ránu.
A Tomášova přišla nečekaně. 21. ledna 2025. Den, který všechno změnil.
Z plné síly do úplné bezmoci. Za pár vteřin.
Tomášovi se jednoho dne udělalo špatně, ztratil vědomí a upadl ze schodů. V nemocnici v Třinci se ukázala pravda, Tomáš má zhoubný nádor na mozku. Epileptický záchvat byl jen první vlaštovkou. Ve stejné nemocnici, o dva dny později 23. ledna se mu narodila dcerka Magdalénka. A první dny jejího života tak strávili spolu… v nemocnici.
Tomáš podstoupil operaci, kdy mu lékaři odebrali část nádoru. Diagnóza ale zůstala tvrdá. Nádor je agresivní s velmi nejistou prognózou. Následovala chemoterapie, ozařování a dlouhé týdny nejistoty.
Z rozestavěného domova do provizoria. A zpátky k naději.
Původně žili v pronájmu a stavěli si dům, jejich vysněný domov v kraji, kde Tomáš vyrůstal, jenže nemoc vše přerušila. Rodina se musela rychle přestěhovat do Brna, kde má Tomášova manželka potřebnou každodenní pomoc rodiny v blízkosti nemocnice, kde Tomáš podstupuje léčbu. Bydlí teď v malých prostorách, které jsou nevyhovující pro pětičlennou rodinu. Nejstarší Anička má 5 let, Mareček 3 roky a malá Magdalénka je ještě v peřince.
Tomáš přitom odjakživa pracoval naplno, budoval rodinné zázemí a dělal práci, kterou miloval. Ale teď mu lékaři řekli, že se k ní možná už nikdy nevrátí…
A přesto – nevzdává se.
Dnes bojuje o každou další kapitolu svého života. O to, aby viděl první krůčky své dcery. Aby mohl jednou znovu otevřít dveře domu, který s manželkou začali stavět s takovou láskou a nadějí. O to, aby jeho děti měly dětství, které nebude poznamenáno strachem, stísněností a nejistotou.
Tomáš byl vždy ten, kdo pomáhal ostatním. Teď je čas, abychom pomohli my jemu.
Možná jste se s ním setkali, možná jen cítíte, že byste Tomášovi pomoc nabídli, poctivému, tichému hrdinovi, který nikdy neřekne, že něco nezvládne.
Tohle ale sám zvládnout nemůže.
Každý příspěvek, každé sdílení, každá myšlenka směrem k této rodině má smysl. Protože jim dává to, co teď nejvíc potřebují – naději, že v tom nejsou sami…
