Děkujeme, že jste pomohli Samíkovi

Komu pomůžeme?

Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát tyto řádky. Že budu prosit cizí lidi o pomoc. Ale život mi během pár měsíců vzal téměř všechno – a teď bojuju o to poslední, co mi zůstalo.

Můj pes Samuel – Samík, devět let starý parťák, který mě nikdy neopustil. Pes, který se mnou sdílel radost i bolest, a který mi dnes dává důvod ráno vstát z postele.

Samík je onkologický pacient. Má mastocytom typu II, prodělal chemoterapie i mnoho náročných operací kůže. Přesto všechno je neuvěřitelně statečný. Vždycky, když jsem měla pocit, že už nemůžu, přišel, položil mi hlavu na klín a jen byl. A to stačilo.

Dne 6. 1. 2026 se jeho zdravotní stav znovu dramaticky zhoršil – přetrhl si vaz v koleni. Bez operace nemůže chodit bez bolesti. Zároveň je nutná další operace mastocytomu, aby měl šanci dál žít. Každý krok, každé vstání ho bolí – a já mu nedokážu pomoci tak, jak bych chtěla.

Samík je navíc silný alergik, celý život je odkázaný na speciální veterinární stravu a dlouhodobou medikaci – Apoquel, Alavis Sanicel, Alavis na klouby, Lybrela injekce, reishi, coriolu, hlívu ústřičnou, CBD kapky a další podpůrnou léčbu. Ne proto, aby „se měl lépe“, ale aby mohl žít bez utrpení.

Jako by toho nebylo málo, před třemi měsíci nám zemřel páníček. Člověk, který byl středem naší rodiny.

Týden poté jsem skončila v nemocnici já – výhřez ploténky, ochrnutí nohy.

Před třemi týdny jsem prodělala operaci bederní páteře, noha je stále ochrnutá a čekají mě dlouhé a náročné rehabilitace. Momentálně nemohu pracovat a finančně jsem na dně.

Samík byl se mnou ve chvílích, kdy jsem nemohla chodit, kdy jsem plakala bolestí i bezmocí. Ležel vedle postele a hlídal mě. Teď leží on… a dívá se na mě stejně důvěřivě, jako vždy. A já se bojím, že ho zklamu.

Pokud můžete pomoci – byť jen malou částkou – znamená to pro nás obrovskou naději. Pokud nemůžete, pomůže i sdílení.

Z celého srdce děkuji každému, kdo Samíkovi pomůže zůstat se mnou ještě o něco déle.

Děkuji, že jste dočetli až sem. ❤️🐾