Pro Marka, aby zase mohl chodit

Chci Vám představit svého přítele Marka.

Markovi je 31 let. Byl aktivní fotbalista, rád cvičil a chodil do posilovny. Pracující a velmi pozitivní řidič z povolání, kterému se život obrátil vzhůru nohama, během pár sekund. Momentálně je odkázán na mou osobu, jelikož bez mé pomoci, nemůže nic.

V polovině července se Marek rozhodl se strejdou, že se projedou na motorkách. Cesta byla v pořádku, nikde nikdo.  Osudnou se Markovi stala zatáčka, kde chtěl přibrzdit, ale ztratil kontrolu nad řízením. V rychlosti vletěl do svodidel, které rozdrtil nohama. Zlomil si obě dvě stehenní kosti. Marek byl při vědomí,  ztrácel hodně krve. Musel pro něj přiletět vrtulník, který ho převezl do nejbližší nemocnice. Málem ve vrtulníku vykrvácel a upadl do umělého spánku. Lékaři neprodleně zahájili operaci a transfuzi krve. Doslova bojovali o Markův život, několikrát jim vynechával na sále. Lékaři nebyli moc optimističtí a připravovali nás na nejhorší. Všichni jsme se modlili, aby to Marek nevzdal a bojoval a probudil se. Marek začal krvácet zevnitř, takže další operace ho neminula. Po dvou dnech co byl v umělém spánku, se doktoři rozhodli Marka vzbudit jestli dokáže dýchat bez přístrojů. Povedlo se a Marek byl při vědomí, ale pořád jsme neměli vyhráno. Obě nohy na tom byli hodně špatně, levá na tom byla nejhůř. Do obou noh doktoři dali tyče, aby nohy drželi při sobě. V nemocnici měl strávit minimálně 6 měsíců. Levá noha byla pořád otevřená a Marka čekalo nejmíň 10 operací za měsíc. 

Bolestivé převazy, které museli být prováděny pod narkózou. Do levé nohy se dostal hnis a bakterie, musel se odstranit jeden lýtkový sval a nervy. Když nejsou nervy, není cit. 1mm nervů roste za 1 den. Takže si dovedete představit jak dlouho bude trvat léčba, jako taková. Podle lékařů 1,5–2 roky.   Rána se musela kontrolovat, aby bakterie nepřešla do pravé nohy. Hrozila amputace levé nohy, jelikož ani jeden z doktorů si netroufl tak velkou ránu zašít. Jeden z nich však věřil a řekl, že to zkusí. Obrovská pocta a klobouk doktorům, zašití rány se povedlo na poprvé a nikdo tomu nemohl uvěřit. Marek si nechal udělat pomazání nemocných a každý den se modlil. Uběhl měsíc a Marek byl připraven jet do rehabilitačního centra. Doktoři mluvili o zázraku. Po měsíci v nemocnici, čekali Marka další 3 měsíce v rehabilitačním centru. Marek se snažil ze všech sil, aby jeho léčba byla efektivní a účinná. Měl podporu celé rodiny, i když to bylo těžké, to nejtěžší nás teprve čekalo/ká. Levá noha bude už navždy mít nějaký dopad. V rehabilitačním centru dělal Marek velké pokroky, učil se sedět, každý den s motodlahou na nohách.  Snažil se být samostatný. Po dalším měsíci se už snažil sedět na vozíku, cvičil v posilovně ruce, hrudník  a další měsíc stál s chodítkem. Po třech měsících odcházel o berlích.  Ale levou nohu neohne a necítí. Je to běh na dlouhou trať. 

Markovým snem je, aby mohl normálně fungovat, bez pomoci. 

Člověku s obrovským srdcem pro rodinu. Udělal by pro nás vše, tak jako my pro něj. 

Ale s tím, že nic sám neudělá. Neobleče se, neobuje si boty, nenaleje si vodu, nic si nepřenese, neohřeje jídlo. Navíc musí každý den alespoň 2× denně cvičit, rehabilitovat s asistencí. Je nyní závislý na pomoc druhých, respektive na mě 24/7.  Což pro nás/mě není jednoduché, jelikož máme 5 letou dcerku, takže péče o něj, o malou, o domácnost, hlavně finančně to není lehké. 

Penízky by byly použity na každodenní rehabilitaci s fyzioterapeutem. Vypůjčení motodlahy na každý den. Lázně, které by Markovi určitě pomohli. A také  větší auto s automatickou převodovkou.