Představení sbírky
Sbírku organizuje Michaela Vopálenská, sociální pracovnice z Nových Ouholic, pro svoji dcerku s postižením jako nezbytný prostředek její podpory, zklidnění a dalšího rozvoje. Mája je osmiletá holčička ve středním pásmu autistického spektra. Její potíže spočívají v jiném způsobu myšlení, prožívání, jen obtížně navazuje sociální interakce, nedokáže adekvátně reagovat v některých běžných situacích. S tím by jí pomáhal asistenční terapeutický pes připravený spolkem Asistenční psi (www.asistencnipsi.com). Mája si zatím moc štěstí v životě neužila. Narodila se jako uplakané děťátko, které léta neumělo usínat, má stále potíže s jídlem, je opožděná oproti vrstevníkům, nerozumí mnohým situacím- uklidnit ji je občas nadlidský úkon. S Májinou diagnózou ve třech letech šlo ruku v ruce nasměrování na speciální terapie a taky částečná úleva pro vysílenou rodinu, která si uvědomila, že nepečuje a nevychovává špatně, jen že Mája potřebuje úplně speciální přístup.
Komu pomůžeme?
Mája je laskavé empatické dítě, které se snaží vyhovět a pochopit, jak náš svět funguje a jak se v něm chovat. Je přecitlivělá na vnější podněty jako je hluk, světlo, pachy/vůně, kvůli čemuž je permanentně senzoricky přetížená. Zatímco běžné děti se učí přirozeně nápodobou, Mája se musela základní prvky „přijatelného“ chování dlouze cíleně učit na speciálních terapiích, jedná se o činnosti jako např. oční kontakt, oslovení, formulování otázky, doteky, ale velkou výzvu jsou pro ní i samoobslužné činnosti jako oblékání, čištění zubů apod.
V posledních letech se pro Máju stalo zásadní setkávání s terapeutickým psem. Ukazuje se, že psí pomocník Máje přináší zklidnění, pocit bezpečí a velkou motivaci k rozvoji v různých oblastech. Pro Máju je velmi stresující opouštění domu (svého bezpečného útočiště), ať už se jedná o cestu do školy, na nákup nebo jen o běžnou procházku a výlet. Na týdenním rekondičním pobytu s Asistenčními psy se účastnila všech venkovních aktivit i společného stravování, což není obvyklý jev. Psí terapeut také Máju doprovodil k několika lékařům, kde se její spolupráce značně zlepšila. Dosud Mája musela např. pro ošetření zubů podstoupit celkovou narkózu, nebylo možné absolvovat rentgen po úrazu. Asistenční pes by navíc mohl pomoci Máje s navázáním kontaktů s dětmi a jeho přítomnost by upozorňovala její okolí na fakt, že se jedná o dítě s handicapem, přestože vypadá jako kterákoliv jiná holčička. Navázání přátelství se Máje i přes její zájem a snahu nedaří, děti si velmi brzy uvědomí její odlišnosti a začnou se jí stranit.
