Pro Honzíka, aby neskončil na vozíku

Když maminka čekala Honzíka, nic nenaznačovalo tomu, že bude v budoucnu něco špatně. Na svět se chtěl podívat o chvilku dřív, a tak musel být v inkubátoru, ale dýchal sám a vše bylo bez problémů. První starost měli rodiče, když našli Honzíkovi uskřinutou pupeční a tříselnou kýlu a musel na operaci, kterou ale zvládl bez problémů. „Do cca 4 měsíců prospíval Honzík výborně, pak se ale něco zvrtlo. Honzík ležel jen na bříšku a špatně prospíval“ uvádí maminka Romana. Začal kolotoč lékařských vyšetření – na neurologii rodičům oznámili, že má dětskou mozkovou obrnu, doporučili cvičit Vojtovu metodu a pobyt v lázních.

Honzík se posadil až v roce a půl a sám začal chodit až ve třech letech. K tomu trpí epilepsií, na kterou bere prášky, a protože je stále aktivní, skončil už několikrát v nemocnici, aby byl záchvat zastaven. Od mala trpí Honzík také poruchou spánku, takže v noci naspal třeba jen 3 hodiny a byl fit. To bylo velmi náročné hlavně pro maminku. 

Nastalo opět kolečko různých vyšetření, třeba u pedopsychiatra, který stanovil další diagnozu TMR s velmi těžkou hyperaktivitou. Následovalo genetické vyšetření. V 5 letech zjistili Honzíkovi vzácnou vrozenou vadu Angelmanův syndrom – na tuto nemoc, bohužel, nejsou léky a nedá se vyléčit.

Honzíkovi je nyní 8 let a jeho koordinační stav se horší. Aby neskončil na vozíčku začal jezdit na rehabilitace na neurorehabilitační kliniku SAREMA v Brně. Rehabilitace Honzíkovi moc pomáhají, bohužel je zdravotní pojišťovna nehradí, a tak se na Vás obracíme s žádostí o pomoc a zaslání finančního příspěvku. Z celého srdce děkujeme.