Jsem veselý, velmi živý a hrozný blázen do chytání stínů, prasátek a všeho akčního vůbec. 24.3 2022 jsem špatně skočil ze sedačky a něco mi ruplo v zádech. Pánička si hned všimla, že se mnou něco není v pořádku, nemohl jsem si sednout, pořád jsem vstával a sedal si. Tak mě pomazlila a když viděla, že nebrečím a nakonec si lehám a spím, nechala mě odpočívat. Druhý den, se mi ale začaly motat zadní nohy. Okamžitě jsme jeli k veterináři do nedaleké Mladé Boleslavi. Dostal jsem injekci, že prý zánět na páteři a do rána to buď zmizí, nebo taky ne a budeme muset zase někam jet. Ráno mě ale pánička zkontrolovala a začala strašně plakat. Už jsem se totiž ani nepostavil na zadní nohy ! Okamžitě se semnou vydali na výlet do Mimoně k panu veterináři p.Vepřekovi, kde mě hned operovali, bez záruky přežití, znovuobnovení chůze, nebo samostatného vyměšování. A tak mi operovali páteř a ,, čistili míchu" . Když si pro mne po týdnu přijeli, radostí jsem se počůral a veselé jsem táhl za sebou zadní část těla jako tuleň. Jelo se domů a začal všem pěknej kolotoč. Hlavně abych si neublížil a rehabilitoval. Nyní jsem po první fyzioterapii, mám velký předpoklad k tomu, abych zase mohl chodit sám, ale bude semnou ještě dost práce.Tahle ,,sranda" s operací s týdenním pobytem je stála 56.000 + 6.000 léky domu. A to nejsme zdaleka u konce. Velká chyba, že mě neměli pojištěného.
Naštěstí se mi vrátil hluboký cit v nohou a znatelně jsem na tom lépe, díky péči na klinice a rodině která mě opravdu moc miluje, která rozhodla o mém osudu a dala mi šanci, ačkoli prognóza byla velmi špatná. Cvičí semnou poctivě doma 3–4× denně, dle pokynů doktorů, a hlavně s vírou že budu zase brzy chodit sám.