Princezna a slunce svit. Autobiografická napínavá pohádka o uzdravování z toxických vztahů
Žila byla princezna, zavřená ve věži, vězněná drakem. A ta princezna hlavně, hlavně nechtěla nikdy nikomu ublížit! Každý má přece nějaké svoje trápení. A ona sama má přece také svoje chyby. I ten drak, co ji na tomhle příšerném místě drží, je možná v jádru hodný, možná ho jenom nikdy nikdo neměl rád a princezna by mu tu chybějící lásku mohla vynahradit. A navíc… on to možná vážně dělá pro její dobro, že ji tu drží. Možná by si venku vážně sama neporadila, byla by ztracená. Jenomže co má dělat, když je jí tak teskno a tenhle mizerný, stísněný život je tak nesnesitelný?
Jak vypadá cesta, na kterou se odvážná princezna vydá poté, co se rozhodne odejít ze vztahu s manipulativním princem? Kolik hlav má drak, s nímž se ještě bude muset utkat? Povede se jí dostat z věže na svobodu? A pokud ano, jaké jsou výzvy, které ji tam čekají? Nejspíš jich vůbec nebude málo! Bude nakonec žít princezna šťastně až do smrti? Aspoň tak nějak plus mínus? No, snad ano, ale co všechno v sobě bude muset nejdřív ošetřit?
Knížka vznikala jako záznam autorčiny vlastní terapeutické cesty po vystoupení z mnohaletého toxického vztahu. Příběh se rodil pozvolna a byl jí jedním z nástrojů na její cestě za uzdravením, sebepřijetím a osvojením si zdravějších vztahových vzorců. Zatímco bojové scény s drakem vznikaly živelně a první část knihy povstala z autorčiny tuší smáčené špejle během několika málo dní, druhá část knihy přicházela na svět po malých kouscích, po velkém sebezpytném úsilí a mnoha terapeutických sezeních, během mnoha dlouhých měsíců – ba nakonec téměř dvou let. Během těch si autorka znova a znova kladla otázku, co ještě musí ona sama (i princezna v knize) pochopit a zpracovat, aby skutečně dosáhla šťastného konce tohoto příběhu.
Není náhoda, že happy end nakonec zabírá přibližně 60% knihy, a sestává z mnoha zdánlivě malých vítězství, které však ve skutečnosti znamenají mnoho.
