Pomohli jste Martině na cestě k naději

7. května ve 13 hodin se Martině podařilo naplnit svůj osud. Odešla důstojně a po svém. Dokud byla naděje, nikdy si nestěžovala. Hledala každou cestu, která by jí mohla pomoci, a nikdy se nevzdávala, i když to bylo čím dál těžší. Poslední měsíc byl velmi smutný. Kvůli medikaci se mohla jen zřídka scházet s přáteli a nakonec už nezvládala ani odepisovat na zprávy nebo telefonovat. Přesto se o sebe téměř do poslední chvíle dokázala postarat a potřebovala jen minimum fyzické pomoci. Odchod pro ni byl nakonec vysvobozením.

I když jsem jí to bohužel neříkal tak často, jak bych měl, byla pro mě inspirací a idolem. Fascinovalo mě, s jakou lehkostí dokázala mluvit s lidmi, jak je uměla bavit a jak u toho vždy vypadala dokonale. Byla jako kometa, která stále září. My v její blízkosti jsme občas byli zasaženi jejím ohněm až moc, ale taková prostě byla.

Přesto v sobě nesla stín z dětství a těžko si připouštěla, jak moc je milovaná. Možná si ani nedokázala připustit, kolik lidí ji má skutečně rádo. Proto ji tak hluboce zasáhla vaše podpora. Věděla, že v tom není sama, a i když se zázrak nekonal, vaše pomoc jí dala sílu bojovat i ve chvíli, kdy jí naši doktoři žádnou naději nedávali.

Pro nás všechny byla darem. Odešla mladá a krásná, ale bude nám moc chybět. Děkuji vám všem, že na ni budete vzpomínat.

manžel Josef