Jmenuji se Pan Koťátko. Je mi asi 8 měsíců, ale vůbec na to nevypadám, že ne? Loni v Srpnu tetě moji nálezci tetě volali, že neví co se mnou. Řval jsem jak tur, měl jsem rýmu, zalepený čumáček a oči, byl jsem jen kostřička obalená kůži. To ale ještě nikdo nečekal co se se mnou bude dít dal. Moc jsem totiž neprospíval a měl jsem motavé nožičky (tzv. Houpačková nemoc). Hodná teta to začala řešit a jezdili jsme na různá vyšetření. Zjistili, že mi možná játra nečistí krev tak jak by měla, protože ta žíla, která tam má krev vést jede nějakou oklikou (portosystemovy zkrat). V Září jsem z toho všeho moc onemocněl a musel jsem zůstat v nemocnici. Přidali mi krev, protože jsem ji měl málo (jo… A to bylo od maiňaka, proto jsem teď takovej aristokrat 🙂, napouštěli do mě různé elixíry a za týden si mě mohla teta odvést. Dostal jsem dietu-můžu jen Renal nebo liver kapsičky a granulky, ale mě to naštěstí chutná 🙂 až tak moc, že když jsem teď na začátku roku přestal jist, teta si toho hned všimla a už jsme svištěli do Prahy, tam kde mě znají. Do Prahy jsem dojel už úplně žlutéj, ale stejně pořád krásnej, protože se tam hned všichni seběhli a obdivovali jak jsem za tu dobu krásně vyrostl a i to, že jsem pořád ještě živej (!!!) Užili si mě tam týden a teď už jsem zase doma, s dietou, léky a bohužel i s novou diagnózou neurologické FIP. Dostávám každý den speciální injekce a hrozně u toho vřískám. Ale stejně mě život baví!! Jen je to všechno pro tetu moc finančně náročné… Ta moje dieta, veteriny a další vyšetření, která budou nutná, aby zjistili, co že mi to vlastně všechno je a co s tím, abych si to tady ještě nějakou dobu užil.









