Před 11 lety jsem potkala může svých snů. Po pěti letech vztahu jsem otěhotněla a vše bylo dokonalé. Těhotenství probíhalo dobře. Komplikace přišla při porodu, 4 minuty bez kyslíku a jako výsledek dětská mozková obrna, autismus, a těžká mentální retardace. To vše nám řekli až po dvou létech od porodu, tehdy jsme strávili týden v nemocnici v Praze.
V současnosti syn nemluví a nerozumí mluvenému slovu. Jeho mentální vývoj je na úrovni dvou let. Je na plenách, potřebu záchodu hlásit neumí. Nevadí mu být mokrý a co hůř, nevadí mu ani stolice, ve které si rád hraje, jakmile má příležitost, proto je potřeba zvláštní dohled. Z jídla jí pouze banány (jako ovoce), Brumíky (pouze jeden druh), Termix (pouze jednu značku, rozlišuje podle vzhledu i barvy), rohlík a skleničky od Hami (má 6 druhů) jako hlavní jídlo, do kterých přidávám maso a krmím na oběd, a k večeři rýžovou kaši. Takto se stravuje v podstatě od jednoho roku, kdy jsem přestala kojit – tudíž posledních 5 let (den co den má stejné jedlo). Ostatní jídla kategoricky odmítá, do pusy tahá vše, co není k jídlu. Oblíbené jsou krabice, boty, klacky to vše je schopen opravdu sníst.
Když malému Davídkovi bylo cca 2,5 roku podstoupil měsíční kurz intenzivní rehabilitace, v neurorehabilitační klinice Axon, který ho postavil na nohy, začal konečně chodit. Od té doby je velmi aktivní a neposedí na místě. Byt jsme zařídili s ohledem na Davídka. Je tu instalováno přes 30 bezpečnostních prvků. Reaguje na pokyn NE – ne nadlouho vzápětí činnost opakuje dokud ho nepřestane bavit, což muže trvat hodiny. Například leze na knihovnu, nebo zvedá matraci. Neumí napodobovat, to co je dáno všem od přírody, on neumí. Neumí odkoukat a napodobit. Vše, co se naučil se naučil sám od sebe. Je bystrý, vnímavý a má dobrou paměť. Má celkem klidnou povahu.
Otec hrál v jeho životě velkou roli. Dávid starší byl velmi zodpovědný otec. Staral se, vozil malého ze školky a krmil večeří, hodně si spolu hráli, a chodili na procházky, jezdili po doktorech, a docházeli na rehabilitace. A zároveň byl hlavní živitel rodiny, kuchař, řidič, instalatér, kutil, montážní dělník i jednoduše dokonalý chlap se smyslem pro humor a velice inteligentní.
Rodina pro něj byla vším. Vzhledem k tomu, že péče o Davídka je nutná 24/7, tak nejsem schopná pracovat na plný úvazek. Pracuji 14 hodin týdně, ale spíše kvůli svému duševnímu zdraví a také abych přišla do kontaktu s lidmi. Pracuji ve CPIC Příbram jako tlumočnice pro Ukrajinské uprchlíky od začátku války. Peníze potřebujeme hlavně do začátku na první rok až dva. Peníze nám Davida nevrátí, ale umožní žít bez něj.
