Představení sbírky
Ahoj, jmenuji se Sebík a budou mi 2 roky. Už v bříšku mamince nevyšel dobře první screening, tak šla na další vyšetření, které bylo údajně v pořádku. S tatínkem se na mě moc těšili. Při porodu jsem dal mamince hrozně zabrat, dokonce mi paní doktorka musela pomoc s prvním nadechnutím. Vše vypadalo navenek v pořádku, ale maminky intuice říkala něco jiného. Od narození jsem se vyvíjel opožděně. Strašně moc jsem se chtěl podívat na svoji krásnou maminku, ale nešlo mi to. Neudržel jsem oční kontakt. Začaly se přidávat další neurologické problémy, až mi po mnoha a mnoha vyšetřeních řekli, že mám vrozenou vývojovou vadu mozku a epilepsii. Ve 2 letech nesedím, nelezu, nechodím, nemluvím. A já bych tak rád!
Komu pomůžeme?
Od narození jsem byl uplakané miminko. Nic mi nešlo, nechtěl jsem pást koníky, nezajímaly mě hračky. Občas jsem se koukl za světlem. Malý – velký zlom nastal v 8. měsíci, kdy mi byla zjištěna epilepsie, dostal jsem na ni léky, ty zabraly a já se začal zajímat o okolí. A světe, to vám byla nádhera! Poprvé jsem se pořádně zadíval do maminčiných očí. A viděl jsem hluboko. Viděl jsem lásku, která pro mě udělá všechno na světě. Nejdříve jsme ale museli zjistit, co mi vlastně je. Strčili mě do nějakého tunelu a po vyšetření pojmenovali toho strašáka jako vývojovou vadu mozku – parciální agenezi corpus callosum, také opožděné ADL a řeči, kraniofaciální dysmorfii, psychosomatickou retardaci a hypotonii. Moc tomu nerozumím, ale zintenzivnili jsme cvičení a pořád jsme chodili po doktorech.
Když mi bylo 21 měsíců, odjeli jsme s maminkou na měsíc do lázní do Hamzovy léčebny, kde se mi to hrozně líbilo. Byla to dřina, ale stála za to. Začal jsem žvatlat, abych se tam s ostatními dorozuměl, začal jsem se houpat na kolínkách, což je boží po tom neustálém ležení a dostal jsem malé ortézky na ruce, abych je měl pevnější. Cítil jsem, že lidi kolem mě vědí, co dělají a chtějí mi pomoc. A já jim za to při odjezdu zamával. Nevím proč, ale máma brečela.
