Něco o mě
Ahoj, jmenuji se Ondřej Kaas a je mi 22 let. V sedmi letech mi byla diagnostikovaná nevyléčitelná genetická nemoc zvaná svalová dystrofie Duchenne. Vystudoval jsem Střední školu informatiky a finančních služeb v Plzni. Poté jsem také rok studoval na Fakultě aplikovaných věd, ale vzhledem k velice obtížným podmínkám v době pandemie jsem se rozhodl toto studium ukončit a plně se věnovat jen svému sportu.
Více jak 6 let se věnuji paralympijskému sportu boccia, který je velice podobný hře petanque. Vyzkoušel jsem si i vozíčkářský florbal, ale tento sport byl vzhledem k mému hendikepu velice obtížný. Jinak mám rád sporty jako fotbal, hokej, futsal, mám rád auta a ve svém volném čase je také kreslím. S bocciou jsem reprezentoval Českou republiku na několika zahraničních turnajích a navštívil tak města jako Sevilla, Řím, Pajulachti nebo Záhřeb. Tím se mi i splnil sen, že jsem mohl přes svůj hendikep cestovat a poznávat i jiné země.

Moje začátky v boccie
K tomuto sportu mě přivedl šéf sportovního klubu TJ Halma Plzeň Roman Suda, který je dnes prvním místopředsedou Českého paralympijského výboru. Zrovna v té době jsem absolvoval rehabilitační pobyt v CPTS Zbůch, když mě pan Suda oslovil, zda bych si nechtěl vyzkoušet bocciu. O tomto sportu jsem nikdy dřív neslyšel a ani jsem o něm nic nevěděl. Ale když jsem si poprvé tento sport vyzkoušel, tak mě to začalo bavit a tím začala má sportovní kariéra. Boccie se aktuálně věnuji více jak šest let a za tu dobu jsem se postupně vypracoval až do reprezentačního výběru České republiky.
Na podzim roku 2017 jsem se v Plzni zúčastnil svého úplně prvního turnaje. Začátky pro mne byly velice těžké, ale to tak v začátcích v jakémkoliv sportu bývá. Prohrával jsem v zápasech velkými rozdíly ve skóre, ale usilovně jsem na každém tréninku trénoval a postupně se také zlepšoval. Nejprve to začalo výhrami ve směnách a později jsem začal vyhrávat i své první zápasy.
První úspěch přišel v červnu 2019 na mezinárodním mistrovství ČR, kde jsem v silné konkurenci obsadil 3. místo. Každým rokem jsem se zlepšoval v individuálních i párových soutěžích. Loni v červnu jsem se svým parťákem z páru vybojoval první zlatou medaili v párech. V červenci jsem se pak stal ve své kategorii na Evropských paralympijských hrách mládeže ve Finsku paralympijským vítězem, což je zatím můj největší úspěch.
Mojí sportovní ambicí je být pořád stálým členem reprezentace ČR, stejně tak reprezentovat svůj mateřský klub TJ Halma Plzeň. Mým největším sportovním snem je účast na paralympijských hrách. Budu na sobě dál usilovně pracovat a věřím, že si jednou tento sen splním.










