Představení sbírky
Winnie sama pomohla desítkám psům vrátit se do života. Nyní nesmí dělat nic, co miluje a je odkázaná na život v bolesti.
Komu pomůžeme?
Jsem bílý pes, ale ne Goro. Jmenuji se Winnie a jsem Evropský saňový pes. Patřím do psí, kočičí a lidský rodiny. Moje panička si mě pořídila jako společníka na běhání, protože na to já jsem šlechtěná, a to miluju úplně nejvíc. Nespojuje nás však pouze běhání. Moc rády chodíme na procházky s tou naší rodinou psí smečkou a také jezdíme jako dobrovolnice pomáhat do útulku, kde spolu socializujeme složitější útulkové pejsky.
Pejsci v útulku jsou na mě nejdříve zlí, ale pak nás poznají, přestanou se bát a postupně se z nich stanou skvělí parťáci pro svého budoucího pána. Je to pro mě hodně pestrá, někdy až skoro nebezpečná práce a já jsem v tom hodně dobrá. Nic mě nerozhodí a druhého pejska naučím, že se nemusí tak bát, že všichni pejsci a lidi nejsou zlí. S paničkou jsme tak daly do kupy hodně zlomené pejsky, kteří by v útulku byli na dožití. Po takto psychicky náročné práci s útulkovými psy si ráda odpočinu právě mým milovaným běháním. To nemusím nad ničím přemýšlet a jen běžím a běžím…
S paničkou běhám canicross, teda běhala jsem. Ostrá bolest, vystřelující v oblasti krční páteře mi znemožňuje dělat to, co tak miluji. Jsem silná holka, a tak jsem se bolest snažila překonat. Jenže moje panička viděla, že nejsem v pořádku a vzala mě k panu doktorovi, kde má podezření na výhřez krční plotýnky.
Prý bych mohla zase běhat. Od návratu do mého vysněného života plného běhání mě dělí CT vyšetření, nákladná operace a následná rehabilitace.
Panička teď jezdí do útulku beze mne a já nechápu proč. V útulku je totiž každou chvíli nezvladatelný pejsek plný strachu, který mě potřebuje. I běhat chodí beze mě, a to už mi trhá srdce.
Budu se moci zase volně proběhnout nebo budu chodit v po zbytek života v bolesti a na krátkém vodítku?
Budu zase moci pomáhat v útulku? Budu ještě někdy běhat s ostatními pejsky a paničkou?
