Shelbynka je s průkazem původu, vyrůstala jako zdravé hravé štěňátko. Pořídila jsem si jí jako společnici na všechny možné výlety a také na sport. Do roka jsem Shelbynku poctivě šetřila, nikdy jsem jí nepřetěžovala, až mi okolí říkalo, že jí šetřím až moc. „Vždyť je to přece pes“ mi vždycky říkali, „musí se přece proběhnout“. Dostávala od prvního dne, co jsem si jí přivezla preventivně kloubní výživu. Všude doma se položily provizorní koberce, aby jí to neklouzalo (vše jsem podle veterináře udělala správně) a stejně to ničemu bohužel nepomohlo.
Chvíli poté, co oslavila své první narozeniny, jsme se vypravily na oficiální rentgeny do Hradce Králové, abych mohla být v klidu, jestli je všechno v pořádku a můžeme začít trénovat. Bohužel v pořádku to nebylo. V ten den se mi zhroutil svět (podruhé), když pan doktor přišel za mnou do čekárny a řekl: „už jsem byl na odchodu, ale ty výsledky jsou tak špatné, že Vám je musím vysvětlit osobně“.
Už v té době mi to hlava moc nepobírala. Po vyslechnutí diagnózy – oboustranná dysplazie loketního kloubu 3/3 bohužel už s artrózou a nutného ortopedického řešení, se mi v hlavě honila jediná věc. Minulost se opakuje, a že to není fér. (Můj první pes, australský ovčák Lakýsek měl totiž skoro to stejné onemocnění, také dědičnou vadu. U něho byla diagnóza dystrakce radia a ulny a nutná operace – oboustranná osteotomie loketní kosti – v tu dobu se mi zhroutil svět poprvé. Operaci podstoupil a pak se musel celý život šetřit, navzdory prognóze veterinářů, že se dožije maximálně 7 let, jsme to spolu dotáhli skoro do 14 let).
Shelbynku čeká podobná operace, ale bohužel je na tom ještě hůře.
Abych mohla Shelbynce vrátit šanci na normální psí život (sportovat nikdy moc nebude), aby mohla chodit, běhat bez bolesti, musí podstoupit sérii operací.
První etapu už máme za sebou. Absolvovala CT vyšetření a nezbytnou artroskopii obou loktů, aby se odstranily kostní úlomky a zastavilo se tak zhoršování bolestivé artrózy (operace s CT vyšetřením a rentgeny stála 46 000).
Další etapa, která Shelbynku čeká je operace nejdříve levé, té o něco horší nožičky. Čeká jí náročná operace – osteotomie. Při této operaci dochází k přetnutí kosti pro zlepšení biomechaniky loketního kloubu a pomocí titanového implantátu upravení do správného úhlu. Shelby je velmi drobná fenka a tak se musí implantát nechat vyrobit ve Španělsku přímo na míru.
Pokud všechno dopadne dobře, a já věřím, že ano, tak po zahojení a dlouhém klidovém režimu (asi 8 týdnů) jí bude čekat stejná operace na druhé postižené noze.
Celkové náklady na operace obou loktů se podle veterináře pohybují kolem 150 000 Kč + náklady na následné rehabilitace, kontrolní vyšetření a léky.
První zákrok jsem bez rozmýšlení zaplatila spolu se všemi potřebnými vyšetřeními, ale bohužel na léčbu, kterou Shelbynka skutečně potřebuje, na operace už mé finanční možnosti nestačí.
Nejhorší na tom je, že Shelbynce nejsou ani 2 roky.
Je jí rok a půl, je to ještě takové praštěné skoro dospělé štěně, které by v tomto věku mělo lítat po loukách, chodit na výlety a užívat si života. Místo toho je už 2. měsíc v přísném klidovém režimu (a kdo má doma borderku, ví jak je těžké, tak aktivního psa udržet v klidovém režimu týden, natož už skoro 2 měsíce v kuse a po nadcházející operaci bude mít klidový režim ještě daleko delší).
Přesto je to moje zlatíčko, každý den rozdává radost, svým zvláštním upovídaným způsobem, nikdy se nevzdává, v klidovém režimu doma je velmi trpělivá, už si na něj zvykla a bojujeme společně dál, aby měla normální psí život.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu takto žádat o pomoc, ale bohužel život skutečně není fér, a proto dnes prosím o pomoc.
Pomozte mi dát Shelbynce šanci na život bez bolesti. Šanci běhat a žít normální, dlouhý a spokojený psí život po boku své rodiny.