Představení sbírky
Davidův příběh začíná v roce 2018 v Belgii, kde delší dobu pracoval a poznal zde spoustu kamarádů. Jedno špatné rozhodnutí mu však otočilo život vzhůru nohama. Spolu s kamarády si užíval volného času po práci, byl slunný den a každou chvíli měl David s kamarády odjet na fotbalové utkání. „Naposledy skočím do bazénu.“ Toto rozhodnutí a kluzká zem mu otočily život vzhůru nohama. V podstatě to byl jeden špatný skok do bazénu. Fotbalový zápas upadl v zapomnění a začíná celoživotní zápas, který by nikdo z nás nechtěl podstoupit.
David je od té doby ochrnutý od hrudníku dolů, včetně rukou a prstů, a je odkázaný na pomoc druhých. Aby toho nebylo málo, během pandemie COVID-19 onemocněl, což ho upoutalo na lůžko úplně. Kvůli svému handicapu a dalším zdravotním problémům se mu na zadní části těla vytvořil dekubit (proleženina), který způsobil zánět a následnou amputaci dolní končetiny až ke kyčelnímu kloubu.
Trvalo roky, než se smířil s tím, co se stalo, a pak přišlo toto. Nastal kolotoč zdravotních obtíží a depresí. Spolu jsme se museli naučit vše znovu – nové držení Davidova těla, najít stabilitu, pohodlnější polohování jak v posteli, tak na vozíku. Když už jsme se vše naučili a David získal chuť k životu, nastal další problém. Jak se bez závislosti na druhých dostat do auta? David by se bez větších obtíží chtěl dostat z bytu ven, následně do auta a zpět. Na to jsou zapotřebí další dvě osoby.
Tato sbírka je určena na nové, větší auto, které bude upravené od výrobce přímo pro potřeby vozíčkáře typu jako je David, tzn. kvadruplegik s amputací. Auto s úpravou by mělo Davidovi usnadnit život. Ležení na posteli a ježdění na vozíku mezi čtyřmi stěnami už bylo dost. David by moc rád častěji jezdil na výlety, do přírody, za kulturou, aniž bychom byli závislí na čase a pomoci ostatních. Pomozte nám prosím v tomto malém, velkém snu. Přejeme si zase o kousek volněji dýchat.
Komu pomůžeme?
Pomůžete hlavně Davidovi a mně. Jmenuji se Marcela Jašurková a jsem Davidova partnerka vlastně od začátku tohoto nešťastného příběhu, kdy ho valná většina přátel opustila. David leží celé dny, vlastně už roky, v posteli nebo si vozíkem brouzdá chodníčky jen tzv. okolo komína. Tento čas strávený doma byl jako jedna obří horská dráha. Deprese střídaly obavy o zdraví, následnou nudu a šeď běžných dnů, až se David rozhodl, že už takhle nechce žít. Vždyť má právo na lepší bytí jako my ostatní. Volné chvíle tak David věnuje samostudiu a nasávání informací v různých odvětvích, vědeckých či historických dokumentech. A chce víc! Chce vidět zase svět.
Jelikož bydlíme v Trutnově, pohyb vozíkem po kopcovitém městě je pro něj velmi náročný. A nejen po Trutnově. A co já? Usnadní to manipulaci. Na tohle musí mít žena sílu a někdy už ty síly docházejí. David říká, že touží po svobodě a nezávislosti. Pro nás je to standard, ale pro Davida by bylo zásadní a radostné, si dojet třeba na nákup nebo navštívit svého taťku v jeho rodném domě nedaleko Trutnova.
Veškerou péči spojenou s Davidem mám na svých bedrech. Pokud neběhám po lékárnách či úřadech, abych Davidovi zařídila vše potřebné, tak chodím do práce a v čase oběda odbíhám domů ho napolohovat, aby se proleženiny neopakovaly. Poté utíkám zpět do práce. Snažíme se šetřit, ale částku na požadované auto nemáme šanci naspořit. Kvůli Davidovu handicapu nemůžu mít práci na plný úvazek a Davidův invalidní důchod také není příliš velký. Naše výdaje pokryjí běžný chod domácnosti a zdravotnické potřeby pro Davida. Proto zkoušíme tuto cestu.
