V pátek jsem se vydal podat pomocnou ruku mámě do Mikulovic. Byl krásný slunečný den. Po celou cestu, z Pohořelic až do Zlatých Hor, by člověka ani nenapadlo, jaká katastrofa se v Mikulovicích, resp. Jesenicku odehrála. První náznak toho, že se něco děje, přišel na konci Zlatých Hor při odbočce na Rejvíz. Zde mě staví policejní hlídka, která mě legitimuje. Protože mám pod kopcem mámu, pouští mě dál. To co člověk v Mikulovicích po příjezdu uvidí, je dílo zkázy. Obří, dnes už téměř prázdné koryto řeky, roztrhané domy, vyrvané silnice a mosty. A všudypřítomní hasiči a Policie ČR. Dnes v noci jsem se vrátil. Musím říct, že jsem toho měl plné zuby. Nevím, co si zaslouží místní, kteří musí do stejného neštěstí vstávat den co den následující týdny a měsíce. Minimálně respekt. 

Kromě toho upozornění pro vás kamarádi, přispěvatelé známí i neznámí. Dovolil jsem si pozměnit původní název sbírky, v němž jsem původně hovořil o tom, že máma ztratila vše. Vedly mě k tomu příběhy, které se ke mně dostávají. Příklad ztráty všeho je mladá rodina, která si postavila rodinný dům na hypotéku. Po povodních zůstala jen hypotéka. Máma má totiž díky vám šanci žít naprosto stejný život jako před povodní. Cílem sbírky bylo a je umožnit mámě žít ve stejném domečku, na stejně krásné zahrádce, což se díky vám podaří, to je jisté. Moje máma skutečně neztratila vše. 

A ještě doplnění na závěr. Našli jsme doklady o pojištění, ze kterých vyplývá, že nemovitost byla pojištěna i proti povodni. Tak snad se zadaří a pojišťovna poskytne aspoň nějaké krytí. 

V Mikulovicích je stále nedostatek dobrovolníků, vysoušeče, elektrocentrály, čisticí a desinfekční prostředky a další potřebný materiál na místě chybí. Vzhledem k blížící se zimě je nutné i přes to zahájit vyklízecí práce. Během víkendu se snad začne vysoušet (elektrocentrála pořízena z prostředků vybraných prostřednictvím Donio, vysoušeč zapůjčen zdarma jedním super člověkem).

Kromě toho upozornění pro vás kamarádi, přispěvatelé známí i neznámí. Dovolil jsem si pozměnit původní název sbírky. Vedly mě k tomu příběhy, které se ke mně dostávají. Příklad ztráty všeho je mladá rodina, která si postavila rodinný dům na hypotéku. Po povodních zůstala jen hypotéka. Máma má díky vám šanci žít naprosto stejný život jako před povodní. Cílem sbírky bylo a je umožnit mámě žít ve stejném domečku, na stejně krásné zahrádce, což se díky vám podaří, to je jisté. Moje máma skutečně neztratila vše. 

Přípojku na elektřinu odnesla voda. Pokoušíme se sehnat elektrocentrály a vysoušeče, bohužel všude v okolí jde o nedostatkové zboží. Přitom čím déle je nemovitost ve vlhku, tím hůře. Původně nastavená cílová částka je z dnešního pohledu nedostatečná, skutečný rozsah škod dalece překročí i původně uvažovanou škodu 600 000. Dům je těžce přístupný, protože jedinou přístupovou cestu přes most zničila řeka. Jak maminka, tak její manžel, i přesto napínají veškeré síly.