Dobrý den, jmenuji se Šárka a jsem maminka úžasné čtyřleté holčičky. Ráda bych pro začátek napsala svůj příběh který se začal v roce 2009 a možná vás trochu přiblíží k mé životní situaci. Bylo mi 24 let a pracovala jsem jako barmanka v Pražském baru, kde jsem se stala obětí trestného činu, pokusu o loupežnou vraždu. Ač jsem tento brutální útok přežila, otočil se můj život vzhůru nohama. Trpěla jsem psychickými poruchami způsobené PTSD a od ní odvíjené agorafobií. Prakticky dva roky jsem nebyla schopna vyjít z bytu a žít normální život. Vše mi bylo jedno, tak moc jedno, že jsem opomíjela složenky, zdravotní pojišťovny a všechny ostatní povinnosti, které k životu normálního člověka patří. Samozřejmě jsem se tím dostala do dluhové pasti. Po dvou letech jsem se díky psychické podpoře přátel a terapií mohla vrátit zpět do života, i když s depresemi, panickými záchvaty, sebepoškozováním a pár pokusy o sebevraždu. Našla jsem si práci a své dluhy začala splácet. Nyní jsem druhý rok v insolvenci a dělám vše proto, aby má dcera v budoucnu nepocítila důsledky mých chyb. Teď něco o mé dcerce a důvodu, proč jsem se rozhodla poprosit vás o pomoc. v roce 2018 jsem otěhotněla, ač mi bylo dvěma lékaři řečeno, že bez operativního zákroku neotěhotním. Brala jsem to jako zázrak. Můj partner to ale neviděl stejně a dítě za žádnou cenu nechtěl. Tři měsíce mě denně přemlouval, vyhrožoval a manipuloval ať si miminko nechám vzít. Nehodlala jsem se miminka vzdát. Vyvrcholilo to ve čtvrtém měsíci těhotenství kdy mě fyzicky napadl a vyhodil z bytu. Vrátila jsem se tedy i s rostoucím bříškem zpět k mojí mamince. Těhotenství neprobíhalo nejlépe. Ke stresu s ex partnerem se přidala těhotenská cukrovka a preeklampsie. Přezevšechny potíže se mi v Říjnu 2018 narodila krásná a zdravá holčička Viktorie. V mém případě to nejúčinnější antidepresivum na celém světě, smysl proč zůstat „naživu“
Viktorka se vyvíjela naprosto normálně, jako každé zdravé miminko. Kromě silné alergické reakce na očkování. V jejích dvou a půl letech ale nastal velký zlom. Viktorka začala mít neutěšitelné výbuchy vzteku které trvaly i několik desítek minut. Snažila se ublížit nám ale především sobě. Tyto výbuchy způsobovalo hlavně to že nechápala jednoduché pokyny které jsem jí opakovala, a snažila jsem se ji přimět ať po mě zopakuje jednotlivá jednoduchá slova. Jediné co ji dokázalo uklidnit byli jí vybrané pohádky, v angličtině. Ve třech letech jsme se posunuly v tom, že Viki začala používat pár slov i jednoduchých vět. Bohužel v angličtině i když se u nás doma mluví pouze česky. Tehdy jsem to nepovažovala za problém a byla jsem ráda, že s námi Viktorka alespoň nějak komunikuje. V Červenci 2022 byly Viktorce skoro 4 roky, a v Září měla nastoupit do školky. Rozhodla jsem se tedy vyhledat logopeda, protože jsem měla obavy z toho že Viktorka neumí mluvit tak jako její vrstevníci. U logopedky jsem poprvé zaslechla diagnózu vývojová dysfázie
* je specificky narušený vývoj řeči, projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené. Vzniká jako následek poruchy centrálního zpracování řečového signálu. Postižení je tím lokalizováno do centrální sluchové oblasti řečových center. Postižení CNS je tedy spíš difusní, ne ložiskové. Zasahuje celou centrální korovou oblast a podle vážnosti postižení se pak manifestuje různou hloubkou příznaků.
Projevuje se širokou symptomatikou včetně výrazně nerovnoměrného vývoje celé osobnosti. Podle hloubky postižení se pak manifestuje různě širokou škálou i hloubkou příznaků, od dysfatické symptomatiky po úplnou nemluvnost. Dysfatický vývoj ovlivňuje i vývoj osobnosti dítěte, jeho citovou, motivační a zájmovou sféru, postavení v rodině, širší psychosociální začlenění i budoucí profesní orientaci.
Absolutně jsem nechápala co to znamená, co to způsobuje a hlavně jak s tím pracovat. Měla jsem minimum informací, ale byla jsem přesvědčena že školka Viki rozmluví, protože opravdu miluje děti a bude s nimi chtít komunikovat. V Září tedy Viktorka nastoupila do klasické školky kde jsem paní ředitelku informovala o diagnóze kterou jsem věděla pouze dva měsíce. Ze školky jsem měla opravdu velkou radost, menší kolektiv dětí, domácká atmosféra. Bohužel byla Viki po třech dnech ze školky odejita s tím, že nám paní ředitelka řekla že je Viki retardovaná a na to oni nejsou vybaveni. Byl to pro mě šok a opravdová rána. Prošla jsem tedy s Viktorkou všechna vyšetření na Foniatrii, logopedii i SPC kde byla v péči psycholožky. konečná diagnóza Viktorky je těžká forma smíšené VD a ADHD
*porucha pozornosti s hyperaktivitou, patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů symptomy přetrvávají do dospělosti. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti
Viktorka bohužel nemá jen problém s verbální komunikací, která je momentálně na úrovni ročního dítěte, ale i z úzkostmi které stále vyvolávají vztek a agresi. Sní jen omezené druhy potravin a hlavně nesnese jakýkoli fyzický kontakt a to nejen mezi námi, ale všeobecně. Oblékání, česání nebo třeba vyčištění zubů je každodenním bojem, který většinou prohráváme. S Viki docházíme dvakrát měsíčně na logopedii a moje maminka, která je v invalidním důchodu a je s Viktorkou doma, abych já mohla pracovat, s ní pilně pracuje. Jsou to malé krůčky, ale věta „mami láska“ je pro nás po letech velký skok. Ze všech stran jsou mi doporučované ergoterapie, Ty si ale v momentální finanční situaci nemohu dovolit. Proto jsem se rozhodla, založit tuto sbírku a požádat vás o jakoukoli částku která pomůže Viktorce promluvit a porozumět. Mockrát děkuji, že jste si můj i Viktorčin příběh přečetli až do konce. Budeme vděčné za každou pomoc
