Představení sbírky

Jmenuji se Šimonek a můj příběh začal dříve než měl. Já a moje dvojče Josífek jsme se rozhodli, že se na svět podíváme ve 26+6tt. Josífek byl o minutu rychlejší, a tak jsem ze všech sourozenců nejmladší. Když jsme se narodili, nic nenasvědčovalo tomu, že by měli být s naším dřívějším příchodem nějaké problémy. Bohužel se ale vše začalo komplikovat, když se zjistilo, že naše střívka nefungují tak, jak mají. Josífka se podařilo zavčas odvést do dětské nemocnice v Brně, kde byl operován, střeva mu zašili a musel mít dočasně vývod bokem. Od té chvíle na tom byl lépe než já, ale i tak neměl lehkou cestu a svůj život si musel dvakrát vybojovat. U mě se však vše zkomplikovalo tím, že se mi udělal otok na celém tělíčku,  který mi způsobil 1–2cm díru do mozku, což se odrazilo na mém pohybovém vývoji. Potom co mě stabilizovali a převezli za bráškou, se dva dny po operaci Josífka můj stav rapidně zhoršil a doktoři nedávali rodičům moc šancí na to, že přežiji. Svůj první boj o život jsem zvládl a přišel jsem při něm o cca 20 cm tenkého střeva a díky tomu se nedařilo navyšovat mi stravu tak, jak bych potřeboval, abych nabíral síly a mohl dohánět brášku. V návaznosti na všechny potíže se nám s Josífkem začal zhoršovat i zrak. Nejprve na tom byl hůř Josífek, ale pak se to otočilo a já musel na další operaci. Byl jsem 14dní po operaci očí a Josífek musel na operaci bříška, aby mu zavedli střívko zpět a nemusel už mít vývod. V tu chvíli na tom nebyl dobře a vzápětí jsem začal zlobit i já a zkolaboval jsem a musel být resuscitován. Dostal jsem velmi těžký zápal plic a začal znovu bojovat o život. Oba jsme bojovali. Byl jsem ve velmi kritickém stavu 3 týdny a moc šancí na přežití jsem nedostával, ale i přesto jsem to nevzdával a i nyní si svůj život vybojoval. Když už to vypadalo nadějně, že bych mohl jít na operaci bříška i já  kde by mi odstranili vývod a tenké střevo spojili s tlustým, dostal jsem 4 cm velký absces na slezině. Doktoři se snažili vyhnout další operaci a zkusili mě léčit antibiotiky, což se naštěstí podařilo a já jsem tak mohl konečně na operaci střev, která se zaplať pánbůh podařila a nemusel jsem v nemocnici trávit další rok. Jak vidíte, náš život nezačal lehce a pro rodiče a naše sourozence Vojtu, Kubu a Peťu to nebylo vůbec lehké období. Po pěti měsících si mohli odvést Josífka domů  a já se dostal domů měsíc po něm.