Stalo se mi to v roce 2014, byl jsem sám doma a najednou jsem se sesunul k zemi, nemohl jsem se pohnout. Měl jsem opravdu štěstí, že mě našla dcera, které přišlo zvláštní, že jsem nepřišel na smluvenou schůzku. Pamatuji si jen na ten okamžik, kdy jsem ztratil kontrolu nad svým tělem, a pak už to znám jen z vyprávění druhých. Můj život se v ten okamžik změnil o 360 stupňů.
Diagnóza mozkové mrtvice přinesla novou realitu, kterou jsem si nikdy nepředstavoval ale postupně jsem jí musel přijmout. Teď jsem plně odkázaný na pomoc druhých. „Byl jsem nucen opustit svoji práci, svoje oblíbené činnosti a svoji milovanou baskytaru. Moje ruce, které kdysi uměly vytvořit krásná umělecká díla, nyní bojovaly s každým pohybem. Invalidní elektrický vozík se stal mým novým společníkem, ale zároveň mým věznitelem.“
Přes všechny výzvy zůstávám statečný. „Mozková mrtvice mi vzala mnoho, ale nezlobím se na svůj osud. Stále mám svoji rodinu, přátele a vzpomínky na léta plná radosti. I když nemohu hrát na baskytaru nebo stavět domy, najdu radost v malých věcech a vzpomínkách na svoji aktivní minulost.“ Velkou radost mi dělá můj věrný přítel a společník, asistenční pes Quin od společnosti HELPPES