9. 5. 2024 8:03
Díky sbírce se může nevidomý Matouš těšit z nových aktivit
Matouš je sedmadvacetiletý nevidomý muž s poruchou autistického spektra a lehkou mentální retardací. Po absolvování praktické školy se dostal do situace, kdy ho vzhledem ke kombinaci jeho postižení odmítli přijmout ve všech zařízeních, kde by se mohl dál rozvíjet a seznámit se s novými přáteli, jak byl do té doby zvyklý. Zůstal doma s maminkou a mladším bratrem, skončil s výukou hry na klavír a housle, už nemohl zpívat ve sboru, se kterým pravidelně vystupoval na koncertech pro Světlušku, kamarádi se rozprchli a nové těžko hledal.
Trvalo dva roky, než se podařilo, že ho na zkoušku přijali v centru Paprsek jednou týdně k dennímu pobytu. Ukázalo se, že poruchy chování, záchvaty vzteku a agresivity, které ho opakovaně dostávaly
do psychiatrické léčebny, úzce souvisí s tím, že mu chybí sociální kontakt a možnost věnovat se svým oblíbeným činnostem, které ale vyžadují pomoc odborných asistentů. Pobyt v Paprsku se osvědčil,
Matouš tam chodí moc rád, v současné době už třikrát týdně, učí se hrát na akordeon, jezdí na rehabilitační pobyty, letní tábor a začal využívat odlehčovací služby.
Matoušova maminka je samoživitelka a vzhledem k tomu, že se musí o Matouše denně starat, není pro ni snadné všechny tyto aktivity pro syna uhradit a proto se rozhodla požádat o pomoc na platformě Donio. Během dvou měsíců se díky více než 130ti štědrým dárcům podařilo vybrat ještě větší částku, než se čekalo. Nejen peněžní částky, které do sbírky denně přicházely, ale i slova podpory a nabídky pomoci, vháněly nejednou slzy do očí. Matouš už se těší na léto, které si bude moci parádně užít s kamarády na táboře a už teď se raduje z nových aktivit, které může díky sbírce podnikat. Děkujeme ze srdce!
Matouš je sedmadvacetiletý mladý muž, který se narodil v důsledku úrazu maminky jako ani ne kilogramové miminko.
Po pár měsících se rodiče dozvěděli, že nikdy neuvidí svět a když procházel pubertou, vyvinuly se u něj psychické problémy. Lékaři diagnostikovali poruchu autistického spektra a mentální retardaci. Od té doby trpí težkými úzkostmi, depresemi a mluví o sebevraždě.
Chlapec absolvoval praktickou školu pro nevidomé, kde to měl moc rád, hrál na klavír, na housle, zpíval ve sboru, chodil do turistického kroužku. Od té doby, co školu dokončil ale zůstává doma v pražských Dejvicích jen s maminkou a třináctiletým bráškou. Jeho velkým přáním je, aby se dostal mezi svoje vrstevníky, aby měl nové kamarády a zážitky. I když oslovili řadu zařízení sociální péče, kde by měl program a náležitou péči, vzhledem ke kombinaci jeho postižení ho všude odmítli. Zatím navštěvuje třikrát týdně na několik hodin denní centrum, ale rád by trávil víc aktivního času mezi lidmi. Doma často propadá stavům beznaděje a agresivity, což je velmi těžké i pro jeho dospívajícho bratra.
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
