Pomozte nám zlepšit podmínky pro zvířata v nouzi

Dorka – vlčí příběh z Beskyd, který změnil náš pohled na divokou přírodu

Že se v Beskydech pohybují vlci, je řadu let obecně známo, obecně známo je také, že Beskydy jsou v některých částech rekreačně značně přetíženy. Jedním z negativních faktorů velkého pohybu lidí je, že volně žijící zvířata nemají potřebný klid a často jsou nuceni k přesunu na jinou lokalitu. Výsledkem tohoto tlaku, možná i jiných okolností, byl přesun vlčí smečky s mláďaty.

Přemístění smečky v náročném terénu a špatném počasí neproběhlo bez komplikací. Jedno vlče se neudrželo na prudkém svahu a skutálelo se do hluboké strže, kde uvízlo. V místě navíc probíhaly akutní lesnické práce po větrném polomu – návrat matky byl nemožný.

Vlčete si naštěstí všimli lesní dělníci a kontaktovali revírníka, který informoval naši záchrannou stanici i Správu CHKO Beskydy.

Začíná boj o život

Když se vlče – fenka, kterou jsme později pojmenovali Dorka – dostalo k nám, bylo zhruba čtyřtýdenní. Vážilo jen 1440 gramů, bylo prochladlé, apatické, neudrželo se na nohou. Věděli jsme, že jde o hodiny.

Dorka dostala infuze, podpůrné léky a hlavně nepřetržitou péči. Naše zkušenosti se zvířaty jsou přes 40 let bohaté, ale péče o vlka byla pro nás naprosto novým světem. Rychle jsme zjistili, že vlk není pes – a že znalosti z chovu psů jsou zde využitelné jen okrajově.

Rozhodli jsme se oslovit naši dlouholetou známou, paní Tanju Askani, která se v Německu chovu a záchraně vlků věnuje desítky let. Její rady byly neocenitelné – s neuvěřitelnou přesností nám popsala chování a vývoj vlčete. Pravidelně jsme s ní konzultovali nastalé situace. Její pomoc byla zásadní pro to, že se Dorka mohla zotavit.

Návrat do divočiny? Složitější, než se zdá

Ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR začaly okamžitě snahy o lokalizaci pohybující se smečky. Vzhledem k tomu, že žádný z dospělých vlků této smečky nemá vysílačku, šlo o nesmírně náročný úkol. Pracovníci CHKO Beskydy trávili v terénu hodiny – pomáhaly i fotopasti.

Smečka však byla v neustálém pohybu, návrat nebyl možný. Dorku už navíc nelze vypustit jen tak – člověka si spojuje s péčí, jídlem, teplem. To by v přírodě znamenalo rozsudek smrti.

Nový domov – daleko, ale bezpečně

Začali jsme proto hledat trvalé umístění v zařízení, které se vlkům věnuje. Pomohla nám opět Tanja Askani, která oslovila specializované centrum pro vlky v Belgii – a uspěli jsme.

Než však mohla Dorka vycestovat, musela kvůli administrativním formalitám pobýt ještě několik týdnů v karanténním zařízení ZOO Dvůr Králové. Kolegové se o ni vzorně starali, zasílali nám fotografie a my tak mohli sledovat, jak Dorka roste.

Dne 9. září v brzkých ranních hodinách se Dorka vydala na cestu. V odpoledních hodinách dorazila v pořádku do svého nového domova – velkého, bezpečného výběhu v belgickém centru Wolf Conservation Center, kde bude žít po boku vlka Nuka.

Co si z příběhu Dorky odnášíme – a jak můžete pomoci i vy

Dorka nám přirostla k srdci. Ačkoliv jsme věděli, že je to jen dočasný host, společně prožité týdny, dny a noci se zvířetem, které je tak jiné než pes, v nás zanechaly hlubokou stopu.

Rozumíme teď lidem, kteří se vlkům naprosto oddají. Dorka nás hodně naučila – a její příběh podpořil naše úsilí postavit vlastní specializované zařízení pro dočasné umístění vlků, kteří se nemohou vrátit do přírody. Zároveň bude toto rehabilitační zařízení sloužit také dalším velkým druhům savců v nouzi.

Tento projekt – budovaný s podporou OPŽP a SFŽP – má rozpočet přes 6 milionů Kč. Stavíme výběh dostatečně velký, bezpečný a přirozený. Ale dofinancování je náročné. Stále nám chybí značná část prostředků. A budeme vděční za jakoukoliv pomoc – finanční, materiální i mediální.

Závěr s nadějí

Dorka měla štěstí. Díky všem, kteří se spojili včas a pomohli, přežila. Nenašli jsme pro ni původní smečku – ale našli jsme nový domov, který jí dává důstojný život. A my se teď snažíme připravit místo pro další vlky, kteří budou naši pomoc potřebovat.

Děkujeme, že nám s tím pomáháte!