Představení sbírky
Za posledních jedenáct let jsem více času, než bych si kdy dokázala představit, strávila na nemocničních pokojích a operačních sálech.
Přesto jsem se nikdy nevzdala.
Jmenuji se Lucie Grzondzielová a nikdy jsem si nemyslela, že jednou budu zakládat sbírku a prosit cizí lidi o pomoc. Dlouho jsem sama sobě říkala, že to musím zvládnout vlastními silami. Jenže někdy člověk narazí na hranici svých možností.
Komu pomůžeme?
Můj život se od roku 2015 točí především kolem nemocnic, operací a nekončícího boje o život. Ale nikdy mě neopustila víra, že i přes všechny překážky stojí za to bojovat dál.
V roce 2015 jsem podstoupila první dvě rozsáhlé operace břicha. Lékaři tehdy museli odstranit nekrotickou část tkání v dutině břišní. Následovaly opakované záněty slinivky – od lehčích až po ty nejtěžší.
Nejtěžší období přišlo v roce 2017.
Prodělala jsem těžký zánět slinivky s částečnou nekrózou a mnohočetným selháním orgánů. Lékaři mě na 21 dní uvedli do umělého spánku. Nikdo netušil, v jakém stavu se mě podaří probrat. Během této doby jsem přišla o větší část svalové hmoty. Byla jsem plně závislá na plicní ventilaci, prodělala hlubokou žilní trombózu a ochrnula na levou polovinu těla. Po probuzení jsem se musela znovu učit mluvit, chodit i postarat se sama o sebe. Téměř rok jsem byla vyživována sondou zavedenou přes nos do střev, aby měla slinivka čas na uzdravení.
Byla to dlouhá cesta, ale nevzdala jsem ji. Domů mě táhli hlavně moji dva psi, kteří na mě čekali. Díky rehabilitacím a velké vůli jsem se dokázala vrátit do života, i když některé následky mi zůstanou navždy.
Když jsem si myslela, že to nejhorší mám za sebou, přišel rok 2022.
Kýla v břišní stěně způsobila otočení žaludku a střev a znovu začal boj o život. Následovala další série operací, tentokrát v Nemocnice TGM Hodonín, p. o. Lékaři mi místo části břišní stěny vložili speciální síťku, kterou však moje tělo odmítlo přijmout. Vznikla píštěl a několik měsíců jsem strávila v nemocnici. Několikrát týdně jsem podstupovala další operace, léčbu podtlakovou pumpou. Nakonec mě převzala zpět Fakultní nemocnice Brno, kde se o mě dodnes stará primář MUDr. Petr Benda, MHA.
Počet operací a zákroků v celkové anestezii se za posledních jedenáct let vyšplhal na více než padesát.
Poslední velká zkouška přišla letos.
Od 13. června do 15. července 2026 jsem byla znovu hospitalizována ve Fakultní nemocnici Brno. Původně jsem nastupovala pouze na plánovanou revizi břišní stěny a odstranění chronického abscesu. První dny vše vypadalo dobře.
Pak se vnitřní steh prořezal tenkou střevní kličkou a během okamžiku se vše změnilo. V té chvíli jsem měla opravdu pocit, že jsou přede mnou poslední dny života.
Díky neuvěřitelné péči týmu kolem primáře MUDr. Petra Bendy, MHA se podařilo situaci zvládnout. Během jediné hospitalizace jsem podstoupila osm operací břicha a lékaři mi museli odstranit přibližně 70 centimetrů tenkého střeva.
Ani tentokrát jsem to nevzdala.
Čeká mě další rekonvalescence, rehabilitace a pravidelné kontroly. Největší motivací je pro mě můj pes, border kolie Artax, který během mých pobytů v nemocnici čeká u blízké kamarádky. Každý den se těším, až budeme zase spolu vyrážet na naše společné procházky. Právě on mi dodává sílu znovu vstát a bojovat.
