Představení sbírky
Dorinku jsem dostala k osmým narozeninám. Byla mým největším vysněným dárkem a pamatuji si, jak neskutečně šťastná jsem tehdy byla. Jako malá holka jsem si myslela, že jsem dostala pejska. Dnes, po téměř čtrnácti společných letech, vím, že jsem dostala mnohem víc. Dostala jsem nejlepší kamarádku, se kterou jsem mohla vyrůstat a která byla součástí mého dětství, dospívání i všech změn, které s sebou život přinesl. Byla vedle mě v těch nejkrásnějších chvílích, ale také tehdy, když mi nebylo dobře a potřebovala jsem někoho, kdo prostě jen bude se mnou. A ona byla. Vždycky.
Společně jsme zažily obrovské množství věcí. Dorinka byla celý život aktivní a šikovná holka. Věnovaly jsme se nejrůznějším psím sportům, společně trénovaly, soutěžily a zkoušely nové věci. Účastnila se také soutěží krásy, ze kterých si dokázala odnášet vítězství. Mám z těch let spoustu vzpomínek, fotografií, zážitků i úspěchů, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že na žádných pohárech ani vítězstvích vlastně nezáleží. Nejcennější na tom všem byl čas, který jsme dostaly spolu.
Dorinka se mnou prošla skoro celým mým životem. Viděla mě vyrůstat z osmileté holčičky v dospělou ženu a já jsem zase sledovala, jak z mého vysněného štěňátka postupně vyrostla psí seniorka. Celý život tu byla Dorinka pro mě. Teď potřebuje, abych tu byla já pro ni. V poslední době nás bohužel potkaly vážné zdravotní problémy a poprvé za všechny naše společné roky mám skutečný strach, že bych o svoji nejlepší kamarádku mohla přijít. Přitom když se na ni podívám, pořád v ní vidím tu stejnou Dorinku, kterou znám celý život – stále se dokáže radovat, chce být se mnou a má chuť žít. A právě proto se jí nechci vzdát.
Nechci zázrak. Nechci za každou cenu bojovat proti něčemu, proti čemu bojovat nejde. Chci jen dostat možnost udělat pro ni všechno, co udělat lze, protože ona pro mě dělala totéž celý svůj život. A teď bych si ze všeho nejvíc přála jediné – aby náš společný příběh ještě nemusel skončit. ❤️
Komu pomůžeme?
Pomůžeme mojí Dorince – mojí nejlepší kamarádce, která je součástí mého života už od mých osmi let. Dorinka byla vždy veselá, šikovná a plná života, ale jejím největším darem nikdy nebylo to, kolik toho dokázala. Bylo to v tom, kolik radosti dokázala rozdávat. Když jsem vyrostla a začala pracovat jako asistentka na základní škole, chodila někdy se mnou. Najednou nedělala radost jen mně, ale také dětem. Nechávala se hladit a mazlit a stačilo, aby přišla do místnosti, a dětem se rozzářily oči. Pejsek, kterého jsem kdysi jako osmiletá holčička dostala proto, aby dělal šťastnou mě, tak po letech dělal šťastné i další děti.
Dnes je Dorince 14 let a stále si umí život užívat. Má ráda svoje procházky, dobré jídlo, naši společnost a hlavně chce být pořád u všeho, co se kolem ní děje. Jenže letos v srpnu se náš život během jediné noci změnil. Dorinka dostala svůj první silný záchvat. Nikdy nezapomenu na pocit, když jsem ji viděla ležet v křeči, celé tělíčko se jí nekontrolovaně třáslo, slinila a nevnímala mě. Trvalo to necelou minutu, ale mně připadala nekonečná. Po záchvatu byla zmatená, motala se a chvíli nevěděla, co se kolem ní děje. Doufala jsem, že šlo o jednorázovou událost. Bohužel přišel další záchvat. A potom další.
Začaly návštěvy veterinářů, vyšetření a léky proti záchvatům. Nějakou dobu jsme měly klid a já začala věřit, že jsme je dostaly pod kontrolu. Pak ale přišel další záchvat, tentokrát jiného typu, a později znovu, přestože už Dorinka léky užívala. Přesnou příčinu jejích záchvatů zatím neznáme. Může jít například o následek cévní příhody, nádor nebo jiné onemocnění mozku a odpověď nám může dát až magnetická rezonance. Právě ta nejistota je možná to nejtěžší.
Večer se někdy bojím usnout, protože její záchvaty přicházely hlavně v noci. Každý nezvyklý zvuk mě probudí a první myšlenka je vždycky stejná – je Dorinka v pořádku? Pak ale přijde ráno a ona vstane, těší se na snídani, chce jít ven, zajímá ji svět kolem ní a vyhledává moji blízkost. Má větší žízeň a hlad, někdy je méně jistá na nožičkách a občas zakopne. Přesto se zvedne a jde dál. Pořád chce žít svůj život.
A právě proto ji nechci vzdát jen kvůli tomu, že je jí 14 let. Kdybych viděla, že už nemá radost, každý den jen trpí a zůstává tu pouze kvůli mně, musela bych myslet především na to, co je nejlepší pro ni. Ale taková Dorinka dnes není. Ona neví, kolik jí je let ani čeho se lékaři obávají. Ví jen, že je pořád tady, že je se mnou a že se má stále na co těšit. Nevím, kolik času nám život ještě dopřeje. Neprosím o věčnost. Přeji si jen zjistit, co se s mojí holčičkou děje, a pokud existuje cesta, jak jí pomoci, dát jí šanci po ní jít. Dorinka celý svůj život rozdávala radost – mně, mojí rodině i dětem ve škole. Teď přišla chvíle, kdy potřebuje pomoc ona. A dokud se bude každé ráno probouzet s chutí do dalšího dne, nechci přestat věřit, že před námi ještě mohou být krásné společné chvíle.
