Jmenuji se Káťa, je mi 16 let a celý život s věcmi, které většina lidí považuje za samozřejmé. Narodila jsem se o 11 týdnů dříve – ve 29. týdnu těhotenství. Na svět jsem přišla akutním císařským řezem, malá a křehká, ale s obrovskou chutí žít.
Brzy po narození mi byla diagnostikována dětská mozková obrna – spastická diparéza. Znamená to, že moje nohy neposlouchají tak, jak bych si přála. Přesto jsem se odmalička snažila a nevzdala se. Čekaly mě roky rehabilitací a několik bolestivých ortopedických operací, které mi měly pomoci udělat každý malý krůček snazší.
Jako by to nestačilo, objevila se i skolióza – zakřivení páteře, které se postupně zhoršovalo až na 50 stupňů. Bolesti byly tak silné, že jsem nemohla pořádně spát ani sedět. Následovala další velká operace páteře ve Fakultní nemocnici Brno. Přinesla mi úlevu, ale také změnila způsob, jakým mohu sedět a pohybovat se – a tím pádem i to, jaký vozík potřebuji.
Mimo jiné je mým velkým snem žít naplno, sportovat, studovat, potkávat nové lidi. Miluji lukostřelbu – je to můj únik, můj svět, kde necítím žádná omezení. Abych se jí mohla věnovat naplno, potřebuji aktivní vozík, který mi umožní trénovat a jezdit na závody.