Hlavní roli v tomto příběhu hraje Lenka, které je 56 let a pracuje v chráněné dílně pro osoby zdravotně znevýhodněné. Od 18 let je v invalidním důchodu, protože ve 3 letech Lence lékaři zjistili, že je nedoslýchavá. Od dětství nosí naslouchadlo. Během let se jí sluch dále zhoršoval, nyní má už jenom zanedbatelné zbytky sluchu. Je prakticky neslyšící.
Lenka vyrůstala se svými rodiči do 3 let věku. Rodiče ji bili, protože si mysleli, že neposlouchá. Lenka se však narodila jako nedoslýchavá, ale nikdo to nevěděl. Když jí lékaři ve 3 letech zjistili nedoslýchavost, rodiče se Lenky vzdali. Asi do 12 let vyrůstala v dětském domově, potom bydlela u svých prarodičů.
V 18 letech Lenka porodila svoje první dítě, o které se nebyla schopná kvůli svému handicapu postarat. Nikdo jí nepomohl, na dítě byla sama. Dcera skončila v dětském domově. Později se Lenka vdala a se svým manželem měla další 3 děti. Po nějaké době si manžel našel novou partnerku a rozvedli se.
Zpočátku měla Lenka děti u sebe, bydlely chvíli po příbuzných, pak si našla podnájem, ale situaci finančně nezvládala. Na děti byla sama. Skončilo to tak, že děti šly k tátovi a Lenka s nimi. Bydlela tedy u svého už bývalého manžela a jeho nové ženy. Situace pro ni byla náročná a psychicky ji nezvládala, odešla od nich do Azylového domu pro ženy a posléze skončila v Psychiatrické nemocnici Jihlava. S depresivní poruchou se Lenka léčí od roku 2009.
Když Lenku propustili z nemocnice, vrátila se do azylového domu, následně 2 roky žila v chráněném bydlení, poté si našla podnájem. Od této doby provází Lenku naše sociální služba VOR Jihlava, z.ú.
