Ahoj, jmenuji se Kristiánek a jsou mi dva roky. Život mi nadělil těžkou zkoušku, nejen mně, ale i mé mamince Lucce a mému tatínkovi Davidovi.
Můj příběh začíná, když jsem se mamince narodil. Do půl roku si mysleli, že jsem zdravý chlapeček. Maminka ale zjistila, že se mnou není něco v pořádku, třepal jsem často ručičkami, neuměl jsem se otáčet ani posadit. Tak se rozhodla a šla se mnou na vyšetření, začal jsem chodit na fyzioterapii a musel jsem jít na neurologické vyšetření.
V roce jsem šel na EEG vyšetření a nic se nenašlo, paní doktorka chtěla, abych šel na magnetickou rezonanci, ale díky cvičení jsem se posadil. Rozhodli jsme se s paní doktorkou, že magnetickou rezonanci posuneme. Maminka si myslela, že jsem autista. Jeli jsme tedy s maminkou a tatínkem na vyšetření, kde nám diagnózu potvrdili – že jsem autista a k tomu mám těžkou retardaci i dětskou mozkovou obrnu. Neumím chodit, neumím se sám najíst, napít a rodiče se o mě musí nepřetržitě starat.
Doma mám ještě dva milující brášky Mikuláška a Davídka. Všichni pro mě dělají vše s láskou, ale je to pro všechny moc těžké a také náročné jak po psychické, tak finanční stránce.
