Pomozme Pavlovi, kterého zasáhla mrtvice

Jmenuji se Alena Vohánková, s Pavlem spolu žijeme 11 let a společně vychováváme naší 9 letou dceru Márinku. Společně s Pavlovou dcerou Barborou z prvního manželství jsme se rozhodli založit tuto sbírku a oslovit vás.

Pavla před dvěma lety zasáhla mrtvice a zůstal zcela ochrnutý. Po roce na oddělení DIOP, jsem se rozhodla Pavla vzít domů a dát mu zase smysl života, ukázat, že stále jsme a můžeme žít jako rodina.

Pavel pracoval 17 let ve firmě Koito v Žatci a díky své píli se vypracoval na pozici staršího technika lisování. Oba jsme rozvedení a máme každý z předchozího manželství už dospělé dítě, Pavel Báru a já Martina. Svatba se nám už v našem věku nezdála důležitá, ale oba jsme si přáli ještě dítě a v srpnu 2012 se nám narodila vytoužená dcera Márinka. Pavel si svou první dceru neužil, kvůli nehezkému rozvodu a proto byl tátou Márinky na 200%. Ona byla vždy na 1.místě a pro nás jako rodinu Pavel dělal první poslední.

V září 2019 jsme ještě stihli odvést Márinku do 1.třídy a 6. října téhož roku to přišlo. Pavel si začal stěžovat na bolesti hlavy a všimla jsem si, že v řeči zadrhává. Odvezla jsem ho k lékaři do Chomutova, kde ho hospitalizovali na neurologii. Po veškerých vyšetřeních mi bylo řečeno, že proběhla tzv. TIA (tranzitorní ischemická ataka). Strávil tam 4 dny a ve čtvrtek 10. října ho propustili. Cítil se mnohem lépe a už druhý den chtěl jít do práce. Ale další den ráno ho přestala poslouchat pravá strana těla. Dle lékaře jsem měla pokračovat v dávkování léků, co mu předepsali a kdyby se to zhoršilo, měla jsem zavolat RZP. Celý den se snažil vše rozhýbat a dařilo se mu to. Pravidelně jsem mu měřila tlak a vše se zdálo být v pořádku. Večer se najednou opotil a přestal mluvit. Neváhala jsem a zavolala záchranku. Odvezli ho zpět na neurologii, kde se jeho stav výrazně zhoršoval. Lékaři to nedokázali zastavit a Pavel skončil na oddělení ARO s respiračním selháním a v umělém spánku. V jeho 49 letech prodělal těžkou formu mozkové mrtvice v mozkovém kmeni, který je zodpovědný za základní životní funkce. Nikdy se s ničím neléčil, neprodělal žádnou operaci a pro nás to byla velká rána. První informace od lékařů byla, že se nachází v tzv. vegetativním stavu, ale když jsem mu ukázala fotku naší dcery, projevil výrazné emoce a plakal.  Znám ho, znám jeho reakce a jsem přesvědčená, že vnímá, ví a slyší vše, ale nemůže mi odpovědět ani se hýbat. Na neurologii strávil necelé 2 měsíce a 26. listopadu 2019 byl převezen do Ostrova na oddělení DIOP. Bohužel ani po roce to nepřineslo očekávané zlepšení. Pavel zůstal zcela ochrnutý. Usilovala jsem o přeložení do rehabilitačního zařízení, ale odmítali ho přijmout. V té době měl již značné dekubity a byl odkázán na péči 24/7.  Před Vánoci 2020 jsem se rozhodla Pavla vzít domů. 

Dnes už Pavel zvládne sedět 5–6 hodin v křesle bez opěry hlavy, proleženiny se zahojily, přibral ….kg, chce chodit ven, avšak stále nemluví a nehýbe se. Komunikuje kýváním hlavy na odpověď ano/ne. Dokonce i dle logopedky, která ho vyšetřila, vnímá vše, bohužel, ale bez možnosti fyzické reakce. Logopedka zjistila, že umí číst a ví, o čem je řeč.

Pavlovi vařím domácí stravu, ale také má peg do žaludku na tekutiny, kvůli potížím s polykáním. Starám se o něj i o naši devítiletou dceru sama. Bydlíme ve 3. patře bez výtahu. Podařilo se mi zajistit plošinu na schody, vozík a závěsný systém v bytě, který umožňuje mi Pavla přesunout do koupelny a obývacího pokoje, kde můžeme trávit společný čas.

Protože je naše dcera ještě malá, nezaslouží si být se mnou doma 24 hodin denně a tak jsem se rozhodla založit tuto sbírku a poprosit vás o pomoc. Máme pronajatou zahradu kousek za městem, kde jsme všichni rádi trávili čas, ale je těžké se tam bez auta dopravit. Pavel má bez mála 2 metry a s vozíkem se do běžného auta nedostane. Rádi bychom koupili speciálně upravené auto Volkswagen caddy maxi v ceně 867 403,-

Auto nám pomůže nejen s přepravou na zahradu, ale zejména na rehabilitaci, k lékařům a za rodinou. Márinka přišla o plnohodnotného tátu a byla bych všem vděčná, kdybyste nám pomohli vrátit náš život alespoň trochu do normálu. Naše dcerka je pro Pavla velkou motivací, tráví spolu hodně času a společný pobyt venku v přírodě je pro nás tři malou velkou radostí.

Denně s Pavlem cvičím a protahujeme celé tělo, ale kvůli našemu výškovému rozdílu není jednoduché s ním manipulovat. A proto pokud by nějaké peníze přebývaly, půjde zbytek peněz na intenzivní rehabilitaci a elektrický pohon na vozík ,jelikož už i mírný kopec mi dělá problém zvládnout vytlačit. 

Všem ze srdce děkuji.