Pomozme Zdeňkovi znovu žít naplno

Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát tento příběh. Můj bratr Zdeněk, který byl vždy plný energie a neuvěřitelného odhodlání pomáhat druhým, je teď sám tím, kdo potřebuje pomoc a bez druhých se neobejde. Po všem, co se naší rodině v minulosti přihodilo, přišla další rána, kterou si nikdo z nás ani v nejhorších snech nepředstavoval. Zdeněk měl vážný úraz na motorce, má poraněnou míchu a od prsou dolů je ochrnutý.

Zdeněk je člověk, který nikdy nevydržel v klidu. Jeho život se vždycky točil kolem rodiny, přátel a práce. V tiskárně, kde pracuje od mládí, se stal nepostradatelnou součástí týmu. Když se o Zdendovi baví jeho kolegové nebo přátelé, shodnou se na tom, že je to člověk, který prostě neumí jen tak nečinně sedět. Než aby neefektivně trávil čas doma, raději vyrazil ven, do přírody, sportoval nebo pomáhal komukoli, kdo potřeboval.

Od mládí je vášnivý rybář. Vždycky rád objížděl doposud nenavštívená místa, aby mohl strávit hodiny u vody. Jen on, klidná hladina a ticho kolem něj. I proto bylo jeho snem získat řidičák na motorku. Těšil se, že díky ní bude moci objevovat nová místa a dostat se tam, kam by ho auto nikdy nedovezlo. Tenhle sen se mu ale stal osudným. Nevybral zatáčku a skončil v poli, několik metrů od své motorky. Když se pokusil vstát, nešlo to. Bolest ale necítil. Byl to moment, kdy se jeho život, jak ho znal, navždy změnil. V tu chvíli to však ještě nevěděl.

To mu řekli až lékaři ve FN Plzeň, kam ho po pádu transportoval vrtulník. Několik dní Zdeněk čekal na zázrak, přestože tušil, že je něco špatně. Když se štípal do břicha, nic necítil. Lékaři bohužel potvrdili to, čeho jsme se všichni obávali. Při pádu došlo k poranění míchy. Od prsou dolů je nyní ochrnutý.

Po několika týdnech Zdendu převezli na spinální jednotku do Liberce, kde se pomalu začal učit základním dovednostem. V Liberci měl zůstat několik měsíců, než sám zvládne třeba přesun z postele na vozík a naopak. Každý den pilně cvičil na motopedu a vysílal myšlenky do míst na těle, která necítí. Věřím, že právě jeho píle, odhodlání a pozitivní myšlenky mu během několika týdnů umožnily zvládnout všechna cvičení a dovednosti rychleji, než lékaři předpokládali. Díky tomu ho po zhruba měsíci a půl mohli převézt do Hamzovy léčebny v Košumberku. Tady se bude v následujících měsících dále rehabilitovat na to, aby mohl být propuštěn domů. I když Zdeněk neúnavně pracuje a dělá všechno pro to, aby se jeho stav zlepšil, jeho poranění je velmi vážné. Návrat k mobilitě mimo vozík, což je stav, ve který všichni doufáme, není jistý.

Ačkoliv Zdendu nic nebolí, ví, že už se nikdy nebude pohybovat jako dřív. Nejhorší je pro něj myšlenka, že by mohl být na obtíž těm, které miluje nejvíc – své mamce i celé naší rodině a přátelům. Nedovede si představit, že bude do konce života jen nečinně čekat, co mu okolnosti přichystají. Chce být užitečný, chce pracovat a chce se vrátit do aktivního života, který měl. A já vím, že to zvládne! Pokud mu dáme šanci my.

Naše rodina to nemá jednoduché a sami to nedáme. Naše mamka se stará o svoji dceru, naši mladší sestru Anetku, která trpí od dětství autismem. Už to je pro ni obrovská zátěž, i když si to nechce přiznat. Být 24 hodin denně připravená tvořit Anetce prostředí, ve kterém zvládne alespoň trochu fungovat sama, vyžaduje vzdát se svého života tak, jak ho znala předtím. Do toho nyní vstoupila Zdeňkova nehoda. Všichni se snažíme pomoct, jak to jde, protože zařizování bydlení a příprava vhodných podmínek pro Zdendův život je něco, co nikdo z nás nezná a tak se všechno učíme za běhu. Bohužel už k tomu nezvládneme vlastními silami vynaložit finanční prostředky na to, abychom Zdeňka zaopatřili tak, jak by potřeboval.

Můj brácha je neskutečně odhodlaný vrátit se do aktivního života. Chce být znovu nezávislý. Pak bude moct být znovu opravdu šťastný. A já chci udělat všechno pro to, abych mu v tom pomohl. On nikdy nepřestal bojovat, a pokud mu dáme tu možnost, věřím, že se alespoň z velké části vrátí do života, jaký měl před nehodou. Bude tak moci znovu přispívat svému okolí, místo toho, aby na něj byl odkázaný.

Zdeněk chce být po návratu domů co nejvíce soběstačný. Proto je sbírka určená pro věci, které mu k tomu maximálně pomůžou.  Jednou z nejdůležitějších věcí je nyní úprava bytu na bezbariérový. Je nutné kompletně upravit koupelnu a sociální zařízení.

Vybranou částku dále použijeme k nákupu aktivního invalidního vozíku značky MEYRA, který bude Zdenda potřebovat pro jednodušší přesuny. Bohužel zdravotní pojišťovna tento vozík nehradí v plné výši. Rozdíl v ceně bychom proto rádi uhradili z prostředků získaných v této sbírce.

Na stálé procvičování nohou bude Zdeněk také potřebovat motomed. Motomed slouží k regulaci svalového tonu, uvolnění svalstva, omezení spasticity, zachování pohyblivosti kloubů, lepšímu prokrvení a mobilizaci.

Nejdražší položkou sbírky je Zoom Uphill invalidní elektrický vozík do terénu 4×4. Jelikož Zdeněk nikdy nedokázal jen sedět doma, tak mu tento vozík dokáže pomoci k tomu, kam by se s normálním vozíčkem nedostal.

Pokud by se podařilo vybrat více, peníze budou použity na úhradu rehabilitace například v Jánských lázních. Ale nejdříve je potřeba zajistit co největší samostatnost Zdeňka.

Rád bych proto požádal o pomoc na tyto předměty, které mému bráchovi významně usnadní návrat do normálního života. Je to mladý kluk, který má život před sebou. Každý příspěvek pro nás znamená obrovskou podporu.

Děkujeme všem, kdo se rozhodnou přispět a podpořit Zdeňka v této těžké chvíli.