Následující rok docházeli rodiče s Vašíkem na sono-vyšetření hlavy a řadu dalších doplňkových vyšetření. Nejvýraznějším dopadem postižení je Vaškova neschopnost ovládat nohy od kolen dolů, uvolněné kotníky a neurogenní měchýř s inkontinencí.
„Od prvního měsíce s Vašíkem pravidelně cvičíme Vojtovu metodu, kterou jsme ve druhém roce nahradili fyzioterapií dle konceptu dle manželů Bobathových“ popisuje aktivity tatínek Vladimír. Pravidelné cvičení, lázeňské pobyty, klasická léčba podpořená řadou alternativních přístupů (tradiční čínská terapie, kranio-sakrální terapie, homeopatie či antroposofická medicína) a především každodenní péče vyústila v to, že se Vašík ve třetím roce postavil na nohy a začal chodit. Navzdory své těžké diagnóze! I lékaři hovoří o malém zázraku.
Vzhledem k neschopnosti ovládat kotníky a prsty nohou chodil v podstatě na patách, kotníky musel mít něčím zpevněné. „Vyzkoušeli jsme toho spoustu – speciálně vyztužené boty, běžné ortézy na míru, tejpy, až jsme objevili ortézy Pohlig, které kromě zpevnění kotníků mají také pružné lamely umožňující odraz ze špičky nohy, a tak se Vašík naučil lépe pohybovat. Nepřešlapuje na patách, ale chodí, a dokonce i běhá“ doplňuje tatínek. Díky tomu všemu se Vašík ve školce dobře zapojil mezi ostatní děti do třídy.
