…Nerozcvičili. Moje diagnóza – Paréza plexus brachialis, velmi těžký stupeň v kombinaci horního i dolního typu, tedy v maximálním rozsahu možného poškození nervové pleteně. Plegická hadrová horní končetina, která plandala u tělíčka, bez citu a v celkové anestezii. Po prvotních měsících cvičení Vojtovky nebyly zřetelné sebemenší náznaky ke spontánní úpravě a nám již začínalo být jasné, že se nevyhneme náročné rekonstrukční operaci. Ríša nastoupil k zákroku ve 3 měsících na specializované pracoviště mikrochirurgie a neurochirurgie ruky ve Vídni. Po 6ti hodinovém zákroku mu byl proveden nervový transfer štěpu z dolní končetiny zpět na místo u krční páteře.
Nyní probíhá reinervační proces prorůstání nervů přes poškozené části. Téměř denně jezdíme do specializovaných neurologických pracovišť nejen na Vojtovu terapii, ale i na celkové cvičení a udržování zatím nepoužívaných svalů. Aby mozek ruku neodpojil, musí být denně stimulován nejen cvičením, ale i dalšími terapiemi elektrostimulací, elektroakupunkurou či magnety. Nehybná, chabá ruka velmi komplikuje zdravý motorický vývoj batolete např při stoupání, lezení po 4 končetinách. Je narušena celková stabilita a osa páteře, ramenní a loketní kloub není zpevněný. Aby si Ríša ještě více neublížil a ručku např. nezlomil, musí být pod neustálým dohledem pečující osoby. Dle lékařů a fyzioterapeutů máme neustále cvičit a stimulovat a jen čas ukáže, co všechno zvládne a co ne.
Ríša má další 3 zdravé sourozence, kteří jsou nejen šikovní sportovci, ale snaží se brášku podporovat, jak jen to jde. Bohužel tato situace postavila celou rodinu do velmi těžké zkoušky, mimo jiné i finanční. Rehabilitace a dojíždění jsou velmi časově i finančně nákladné. Je to jediná cesta, jak Ríšovi zajistit hybnost v ručce. Proto každý váš finanční dar, byť jakýkoliv, bude použit právě do rukou odborníků, kteří dokáží Ríšu posunout.
