Představení sbírky
Milí dárci a všichni, kdo čtete můj příběh,
jmenuji se Markéta, je mi 44 let a jsem maminkou pětiletého klučiny, který miluje pohyb, vodu, Lego a celý svět kolem sebe. Krátce po porodu jsme zůstali sami, ale máme silné pouto a společně relativně zvládáme všechno, co nám život přináší. Od září jde syn do školy (přípravka na ZŠ) a já bych si moc přála ho na této cestě provázet naplno – bez bolesti, s energií a radostí, kterou teď někdy jen těžko hledám.
Jak to začalo?
Vše začalo porodem, který probíhal bez medikace, v termínu a dlouho vypadal zcela přirozeně. I samotné těhotenství bylo ukázkové. V úplném závěru porodu ale nastaly vážné komplikace, které ohrozily můj život. Něco se pokazilo a od té chvíle mě začala trápit ostrá, bodavá bolest v pravém třísle, která zasahuje až do zad a kyčle, a stala se trvalou součástí každého dne.
Na první rok se synem vzpomínám jen díky fotkám a videím. Kvůli bolesti a vyčerpání mám všechno v mlze. I přesto jsem se snažila fungovat, jak nejlépe jsem mohla. Musela. Chodila jsem na brigády, často i s malým. Mám hypotéku a životní náklady nepočkají. Přetěžování si vybralo svou daň. Bolest přetrvává i po dvou gynekologických operacích, rehabilitacích, masážích, lécích, injekcích…
Navíc se přidal další problém. V létě to budou čtyři roky, co jsem zkolabovala a došlo k poškození nervu ovládajícího pravé oko. Chová se nekontrolovatelně a ani brýlemi se stav nedá upravit. Až letos na jaře mi lékaři definitivně potvrdili, že jde o trvalé a nevratné poškození. Čekám na vyřízení částečného invalidního důchodu.
Každodenní bolest v třísle je vyčerpávající. Přesto se snažím být aktivní mámou, jak jen to jde. Po všech dosavadních pokusech o léčbu mi lékaři doporučili léčebný pobyt v lázních, kde bych absolvovala intenzivní terapii, která mi výrazně uleví. Pojišťovna mi hradí část nákladů, ale doplatek je pro mě bohužel příliš vysoký. Obě zdravotní komplikace mi znesnadňují vrátit se do práce v našem malém městě a jsem v evidenci úřadu práce. Kvůli synovu plánovanému chirurgickému zákroku v červnu a zářijovému nástupu do školy byl jediný možný volný termín červenec. To jsou lázně nejdražší.
Péči o syna mám během své nepřítomnosti zajištěnou. Teď hledám pomoc s financemi, které si v současné době nemohu dovolit.
Vím, že jsou příběhy i mnohem těžší. A říkám to s pokorou – v rodině jsme si prošli rakovinou, a to hned dvakrát. I přesto věřím a doufám, že budu moci znovu žít bez bolesti. Pro sebe a hlavně pro svého syna, kterému chci být tou nejlepší mámou, jakou si zaslouží a kterou ještě mnoho let bude potřebovat. ❤️
