Pomozme mamince Dáše, aby její syn s autismem mohl dokončit školu

Dobrý den, milí dárci,

jmenuji se Dáša a jsem maminkou Daniela (17). Nikdy jsem nežádala o pomoc a upřímně stále s tím trochu bojuji. Stydím se, protože jsem byla vždy zvyklá zvládat vše sama. Nyní jsem však došla do bodu, kdy je třeba si přiznat, že už to sama nezvládnu. Moji přátelé mi doporučili zkusit Donio. A tak jsem tady.

Můj syn Daniel měl od raného dětství velké zdravotní potíže. Do pěti let nemluvil a velmi dlouho také nechodil. Vyžadoval nepřetržitou péči 24 hodin denně. Byly to náročné roky, ale nikdy jsem to nevzdala.

Dnes je z Daniela úžasný sedmnáctiletý kluk, který udělal obrovský pokrok. Jediné, co mu z jeho původních potíží zůstalo, je porucha autistického spektra.

Když přišel čas rozhodnout, kam půjde po základní škole, měli jsme v podstatě dvě možnosti.

První byla škola pro děti s postižením se zaměřením na pomocného kuchaře. Druhou možností bylo zkusit splnit Danielův sen – studovat počítače. Tato škola je ale soukromá.

Dva roky dopředu jsme spolu trénovali samostatnost – cestování, orientaci ve městě, nové prostředí i každodenní situace, které bude muset zvládnout. Nakonec se to podařilo. Daniel byl přijat.

První týden jsem s ním zůstala ve městě, kde škola je. Další týdny už nám velmi pomohli učitelé, třídní učitel i vychovatelé na internátě. Daniel se snaží ze všech sil, ve škole prospívá velmi dobře, jen v některých – hlavně sociálních – situacích stále potřebuje trochu podpory.

Před rokem se ale můj život bohužel obrátil naruby.
Začalo mě zrazovat zdraví a nyní jsem ve fázi, kdy mi lékař doporučil požádat o invalidní důchod. Velmi bych si přála dál pracovat, ale moje tělo mi to už bohužel nedovoluje.

Byla jsem na sebe pyšná, že jsem dokázala sama zaplatit celé první dva roky studia. Daniel mohl jet na lyžařský kurz, na školní výukový zájezd do Vatikánu a měl i kapesné na každý týden.

Mám také dceru, která studuje, a snažila jsem se podporovat i ji.
Současně jsem zvládala hradit všechny běžné výdaje domácnosti včetně hypotéky.

Teď se ale začínám opravdu bát. Vyřízení invalidního důchodu je dlouhý proces a v současné době jsem evidovaná na úřadu práce. 

S velkou pokorou bych chtěla poprosit o pomoc, abych mohla Danielovi umožnit dokončit školu a uhradit tedy ještě další dva roky studia. 

První ročník zvládl s vyznamenáním. A já bych strašně ráda zabránila situaci, kdy budu muset synovi říct, že už nemůže pokračovat ve studiu, které tak skvěle zvládá a které mu dává naději na samostatný život.

Nechci nic navíc, jen na výdaje, které se týkají Dandova studia, cílovou částku však nezadávám a budu vděčná za jakýkoliv příspěvek, který umožní Danovi dostudovat…

Pro představu – náklady jsem spočítala zhruba takto:

Jídlo 26.000,- / 10 měsíců 

Ubytování 30.000,- /10 měsíců 

Školné 72.000,- / 10 měsíců

Školní poznávací zájezd vždy cca 10.000,- 

Ze srdce děkuji za veškeré příspěvky, které mně a Danovi dají naději…