Těhotenství, stejně jako porod, proběhlo naprosto v pořádku a do Lukáškových prvních narozenin se jeho vývoj jevil bez jakýchkoliv problémů. Zhruba v 15. měsíci jeho života jsme začali pozorovat první „zvláštnosti“ – nereagování na jméno, špatný oční kontakt, pozorování točících předmětů, točení se kolem vlastní osy, chůze po špičkách a mnoho dalšího. Na 18. měsíční prohlídce nám vyšel pozitivně dotazník na autismus s velmi vysokým rizikem poruchy autistického spektra. I přesto jsme stále doufali a věřili, že bude vše v pořádku. Bohužel ve dvou letech nám diagnózu potvrdil i klinický psycholog a neurolog s prohlášením: „Vaše dítě trpí dětským autismem a zřejmě má narušený i intelekt.“ I přesto, že jsme tušili, že je Lukášek trochu jiný, byla to pro nás obrovská rána, která nám otočila život naruby........
Nejvíce se Lukášek vzteká kvůli problémům v komunikaci a nepochopení ani jednoduchých pokynů – ukaž pití, podej autíčko, kde je míč? Pak nastávají situace, kdy se hodně rozčiluje a piští třeba i hodinu v kuse. Jelikož nemluví, cítí se frustrovaný z toho, že se s námi neumí domluvit, nerozumí nám a ani my jemu. Bohužel se nám nevyhnul ani problém se spánkem, na který máme od neurologa předepsaný melatonin na podporu spánku, který však ne vždy pomáhá. Lukášek zatím nedokáže spát celou noc a budí se i na dvě či tři hodiny během noci. Velké problémy máme i s poruchou senzorického zpracování, tedy se stříháním nehtů, vlasů, čištění uší, vadí mu i různé konzistence jídla, je přecitlivělý na různé materiály i na hluk. Lukášek je také celý den na plenkách, nedokáže se sám najíst, obléct či vysvléct, u všeho mu musíme stále asistovat. Trápí nás také absence jeho pudu sebezáchovy a velmi nízký práh bolesti. Díky tomu nedokáže rozpoznat nebezpečí, která mu hrozí i v běžných situacích.
Větu „Čím dříve začnete, tak tím lépe pro Lukáška“, jsme slyšeli snad od všech odborníků. S Lukáškem pravidelně jezdíme na logopedii, ergoterapii, hipoterapii a navštěvuje nás i paní z rané intervence. Dále každý měsíc jezdíme na intenzivní pobyt neuroterapií Feldenkraisovou metodou nebo ABM – Anat Baniel metodou. Toto vše zatím přispělo k tomu, že se na nás Lukášek dokáže občas podívat, ukázat prstem co potřebuje, taky někdy zareaguje na svoje jméno, vyzuje si ponožky nebo si dokonce sedne na pár minut na nočník.
Veškeré tyto pokroky s sebou přináší, jak finanční, tak psychické zatížení a hlavně obětování času na úkor starší dcery Zuzanky, která veškerou péči o Lukáška nese statečně a ráda mu pomáhá. Přesto jí chybí nejen pozornost nás jako rodičů, ale i brášky. Proto chceme naše úsilí podpořit právě delfínoterapií, která zlepšuje nejen psychiku (snížení stresu a úzkostí) a spánek, ale je i prostředkem k rozvoji komunikačních dovedností a zlepšení svalové síly a koordinace. Věříme totiž, že veškerá snaha a úsilí se nám vrátí a my se brzy budeme radovat z těch vytoužených slov „mami“ a „tati“ z Lukáškových úst. Pomozte nám, prosím, splnit náš sen. Z celého srdce děkujeme za jakýkoliv příspěvek.
