Jmenuji se Karolínka a narodila jsem se 1. června 2020 symbolicky na Den dětí. I když celé těhotenství probíhalo přesně tak, jak má, porod nám vše zkomplikoval. Den předtím, než měla maminka jít na vyvolání porodu, jsem se rozhodla, že už se mi v bříšku nelíbí.
Jeli jsme s maminkou a tatínkem do porodnice a tam nastaly naše problémy. Kvůli nedostatku kyslíku jsem se ocitla na hranici života a smrti. Od tohoto okamžiku začal můj boj.
Po narození mě lékaři museli rozdýchávat baby vakem. Ležela jsem na jednotce intenzivní a resuscitační péče a doktoři nevěděli, jestli se vůbec někdy probudím. Potravu jsem přijímala hadičkami. Rozhodla jsem se, že svůj boj nevzdám. Neměla jsem sací ani další novorozenecké reflexy. Doktoři zjistili, že mám nevratné poškození mozku z nedostatku kyslíku, diagnostikovali mi epilepsii a nikdo nevěděl, co se mnou bude. Po dvou týdnech jsem se naučila pít na savičku a již nepotřebovala sondu, což byla velká výhra. Díky tomu mi nemuseli zavádět PEG do bříška a já mohla jít domů za tátou. Po měsíci a třech dnech strávených s maminkou v nemocnici jsme odcházely s nejasnou budoucností. Jediné, co nám řekli, je, že nevědí, zda nebudu do konce života „ležák“.
