Představení sbírky
Dobrý den, chtěli bychom pomoci našemu kamarádovi a dlouholetému kolegovi Ivanovi, který pracoval na vedoucí pozici v našem středisku Probační a mediační služby v Plzni. Ivan byl vždy pohodový člověk, slušný, skromný, vždy všechno řešil v klidu, nikdy nikoho nepodrazil a nepomlouval.
Na podzim roku 2021 však Ivana postihla nečekaně cévní mozková příhoda. Pro všechny to byl doslova šok, protože do té doby byl Ivan zcela zdráv, navíc byl velkým sportovcem.
V roce 2012, ve svých 37 letech začal běhat a běh se stal jeho největším koníčkem. Od té doby uběhl přes 100 maratonů a více než 30 ultramaratonů. Nejlepšího výsledku v maratonu dosáhl v čase 2 hodiny 49 minut a 44 sekund.
Dvakrát skončil druhý a dvakrát třetí na Mistrovství ČR v běhu na 24 hodin, jeho osobním rekordem je nejdelší uběhnutá vzdálenost 222 km za 24 hodin. Dvakrát také doběhl do cíle legendárního Spartathlonu, z toho jednou zdolal vzdálenost z Atén do Sparty (246 km) za méně než 30 hodin. Úspěšně též reprezentoval Českou republiku na Mistrovství Evropy v běhu na 24 hodin ve francouzském Albi. Nejradši však běhal v lese v přírodním parku Manětínská poblíž svého bydliště.
Rád cestoval, sportoval, snažil se žít zdravým životním stylem, jedl zdravě, nekouřil. Vždy hrozně pěkně mluvil o své rodině, o své manželce Ivaně, které si moc vážil a o svých třech dětech, které jsou v současné době studenty středních škol.
Komu pomůžeme?
Peníze ze sbírky pomohou Ivanovi a jeho rodině ve zvládání financování léčby, která ještě Ivana čeká.
Co se vlastně stalo? Ve 47 letech Ivana postihla náhle a bez předchozího varování rozsáhlá cévní mozková příhoda. Stalo se to během spánku, a přestože manželka okamžitě zavolala záchrannou službu, nepodařilo se lékařům probíhající mrtvici zastavit. Došlo k ochrnutí pravé poloviny těla a těžké poruše řeči a porozumění (afázii). Ivan strávil týden na JIP, ze kterého si stejně jako z noci, kdy ho příhoda postihla, nic nepamatuje.
Následoval týdenní pobyt na běžném oddělení neurologické kliniky, později více než měsíční pobyt na neurorehabilitačním oddělení FN Plzeň. Poté byl přeložen do rehabilitačního ústavu v Kladrubech, kde strávil tři měsíce intenzivní rehabilitací. Po příhodě se musel učit vše znovu. Učil se postupně sám jíst, sedět, stát, chodit, mluvit, číst a psát. Vzhledem k tomu, že vše probíhalo v době Covidu, kdy byly návštěvy v nemocnicích zpočátku velmi omezené a později zcela zakázané, bylo toto období pro Ivana i jeho rodinu obzvlášť náročné.
Nyní je doma s rodinou a pokračuje v intenzivní rehabilitaci. Dojíždí na cvičení do rehabilitačního centra, na Vojtovu metodu a na logopedii. Denně stráví několik hodin cvičením, trénováním chůze a učením (čtení, psaní, počítání, procvičování slovní zásoby…). Po roce od příhody se bohužel objevil i epileptický záchvat, který dočasně ztížil rehabilitaci.
V současné době chodí Ivan s hůlkou a pomalu se u něho začíná alespoň částečně navracet hybnost pravé ruky. Postupně se zlepšuje také porozumění a řeč, i když zatím mluví spíše ve slovech, která si ještě obtížně vybavuje.
