Hezký den,

Zítra nám končí sbírka a my bychom chtěli poděkovat všem, kteří nás podpořili a pomohli nám tak, abychom toto náročné období zvládali s menším stresem.

Díky Vaší podpoře si kluci mohli naplno užít prázdniny, vybrat si kroužky, které chtěli. Každý si vybral 2 a vrátili se k zájmům, o které v únoru kvůli mé hospitalizaci přišli 🐎🎨🎼 Zároveň nám vybrané finance pomohou se začleněním zpět do běžného života. 

Po zdravotní stránce na tom ještě nejsem 100% ok, prý to potrvá. Chybí energie. Člověk vstane plný odhodlání, co v daný den udělá a tělo za pár chvil ukáže, že takhle určitě ne. Ale kluci jsou skvělí,  snaží se pomáhat. Za pár týdnů se dozvím výsledky, zda je nemoc pryč.

Už jsem to tu psala, ale nečekala jsem tak velkou pomoc a hrozně si toho vážím.  Kvůli dětem 👩‍👦‍👦💚 pro ně to má smysl.

Děkujeme D+K+H

Hezký den, 

prázdniny jsou za námi a kluci si z nich odnáší plno nových zážitků. Měli tak nabitý program, že jim dva měsíce utekly mrknutím oka a nejraději by si dali druhé kolo. Do školy se samozřejmě netěšili. Kubík už druhý den chytil virozu a tak si je ještě o pár dní protáhl. 

Já jsem stále v nemocnici,  ale už to vypadá jen na pár dní. Přijetí dárce bylo víceméně úspěšné. Transplantaci provázely komplikace, které bývají běžné. Horečky, zánět sliznice a nyní davivý kašel. Zrovna ten zánět sliznice byl celkem nepříjemný,  afty po celé puse a v krku, takže jsem byla cca 12 dní na výživě do žíly. Nemohla jsem polknout ani vlastní sliny. Z toho důvodu se teď čekalo, až začnu zase jíst a pít, aby se dalo tělo dohromady. Uvidíme jak dopadnou výsledky po prvním odběru KD.

Na můj návrat domů se všichni těšíme. Neviděli jsme se přes měsíc a i přes to, že jsme denně v kontaktu, není to ono. Bohužel místo klidné rekonvalescence a užívání si společného času nás čekají hned po propuštění soudy. S člověkem, který se neštítí ublížit dítěti a využívat mé nemoci ve svůj prospěch. 

Před transplantací jsem slýchala, že se budu muset zbavit zvířat. Naštěstí to lékař vyvrátil a když se budou dodržovat základní hygienická pravidla, nebudeme jíst společně z jednoho talíře a spát v jedné posteli, nikam se stěhovat nemusí. Tak alespoň další pozitivní zpráva 🐱🐱🐶 

Stále se k nám od Vás dostává veliké podpory s přáním štěstí a brzkého uzdravení. Moc děkujeme 💚

Dobrý večer, 

prázdniny jsou v plném proudu a synové si je naplno užívají. Děkujeme, že můžeme❤🙏

U mne proběhly v předešlých dnech chemoterapie a dnes je „Den 0“, tedy den transplantace. Dárce z Polska. Zatím je mi dobře ✊

Hezký večer, 

posledních pár dní bylo hodně náročných.  Muselo se zařídit vše před mým nástupem, naplánovat, nakoupit věci do školy,  sbalit na 2 tábory dopředu,  sbalit do nemocnice,  rozdat úkoly, uklidit doma, ať se pak vracíme do čistého a spoustu dalších věcí.  Neměla jsem čas to tu sledovat a dnešní počet dárců… 😢❤🙏 budu se opakovat, ale nevím jak vyjádřit svůj neskutečný vděk. 

Čteme si každý vzkaz, každé přání k uzdravení, každé přání synům ❤ děkujeme, je to hezké číst a vědět, že je mezi námi tolik hodných lidí. 

A co nás čeká v následujících dnech:

– Kubík se vrací z tábora ( byl sám, protože to byl tábor u koní a ty Honzík nemusí) a budou s bráchou odjíždět na další,  moc se těší a jsem ráda, že díky Vám můžou. Jak budeme mít nějaké fotky, budeme sdílet.

– já mám za sebou svou noční můru, odběr kostní dřeně z hrudníku.  Pan doktor se nenechal přemluvit na pánev. No, bolí to. Od zítra mám poslední várku chemoterapií cca na 4 dny,  po dobu 5 dnů budu dostávat Diazepam, takže budu asi ko. A ve středu tx kostní dřeně.

Dne 18. 2. 2025 jsem šla na odběr krve kvůli hormonům. Již v té době mi nebylo dobře. Únava, celková slabost, bolest kloubů, nadměrné pocení i v –15, zhoršené dýchání. Přisuzovala jsem to tomu, že jsem od kolegyně chytla v práci Covid. 

Druhý den mi volal internista, že musím okamžitě k obvodnímu. Ok, večer tedy do Google zadám příznaky a vyjedeme mi leukémie. „Leukémie, já? Blbost.“ Další den, když mě viděl doktor v čekárně, hodil po mne roušku a vzal přednostně. V té době mi bylo jasné, že je něco špatně. Řekl mi, že mám vysokou pravděpodobnost onkologického onemocnění. 

Jako další mě čekala návštěva hematologie v KV. Po 4 hodinách čekání si mě zavolala doktorka a říká „máte leukémii, nebudete dva roky chodit do práce, vypadají Vám všechny vlasy a za dva dny začnete krvácet do plic nebo do mozku“. Hned mi vyřídila nástup. 

I přes její necitelné oznámení měla pravdu. Za dva dny došlo ke krvácení do plic a respiračnímu selhání. Nemohla jsem dýchat, vykašlávala jsem krev. Nejdřív kolem mě byl docela poplach. Poté přišla doktorka z metabolické JIP. Řekla, že mi pomůže. To je poslední, co si pamatuji. 

Byla jsem cca na 14 dní uvedena do umělého spánku, byla jsem na plicní ventilaci. Zpočátku se to nejevilo dobře, lékaři volali rodině, aby se přišla rozloučit, že to nejspíš nezvládnu. 

Nevím, jestli během umělého spánku nebo při probouzení, ale měla jsem halucinace. Zdálo se mi, že mě unesli, týrali někde v garáži, odvezli do jiné nemocnice, ukradli mi děti a když mě hledala policie, uspali mne. Zdálo se mi i o vlastní smrti. Proto když přišel zdravotní bratr s léky, které mi chtěl aplikovat do PICCu, kopla jsem ho, 3×. Snažila jsem si vyndat hadici z krku a plánovala jsem útěk oknem. Nevěděla jsem, že po 14 dnech nemůžu zvednout ani ruce z postele. Nikomu jsem nevěřila a vyváděla, že mi ukradli děti. Zavolali ke mně doktorku, co mě uspávala a já si ji pamatovala, v tu chvíli jsem se uklidnila. Držela mě za ruku, hladila mě, zavolala do Klokánku, aby ověřila, že děti tam jsou.

Další šokem pro mne bylo právě to, že jsem se nemohla hýbat. Skrčila jsem nohy, ale to bylo všechno. Když jsem si uvědomila to ponížení, že nezvládnu základní věci, že si nedojdu na záchod, neumyju se, opět jsem začala brečet. Sestřičky byly milé, uklidňovaly, vysvětlovaly. Ale pro mě tohle vždycky byla nejhorší noční můra. 

Během několika dní jsem se začala dávat dohromady. Po 4 dnech jsem se zvládla napít, stále jsem měla umělou výživu sondou přes nos, protože jsem neudržela ani lžíci, co jsem nabrala, to jsem ze lžíce vyházela klepající se rukou. Pak začaly rehabilitace a šlo to celkem rychle. První hospitalizace trvala měsíc.

Po měsíci jsem mohla na 14 dní domů. Byla jsem slabá, nic jsem nevydržela, klepala jsem se vysílením a často jsem brečela, protože jsem byla zoufalá ze své nesoběstačnosti.

Od té doby to bylo celkem pravidelné 4 dny chemoterapie v nemocnici, pár dní doma, pak hospitalizace kvůli reparaci krve, domů a pořád dokola. 

Při téhle nemoci jsem zažila nejhorší bolesti, které mě kdy při nemoci potkaly. Lumbální punkce – neurolog mi ji dělal na 3× protože se nemohl trefit. Ta mi byla provedena jednou, rovnou aplikovány preventivní chemo do mozku. Výsledek negativní, tudíž se nemusela opakovat. Odběr kostní dřeně, tu podstupuji každý měsíc. No, bolí to. Napoprvé mě doktor píchnul 5× a nic. Další odběry se celkem vedou. Zatím úspěšně usmlouvávám odběr z pánevní kosti. Ptali se mě, co je z těchto dvou věcí horší… Odběr dřeně bolí víc, ale je rychlé. Lumbálka trvala.

Během léčby se to párkrát zvrtlo, takže jsem třeba místo předpokládaných 4 dnů musela zůstat 20dní. Mám prý nějakou bakterii, na kterou nezabírají léky, ale pouze ATB do žíly. Po 20 dnech jsem podepsala revers, už jsem to tam psychicky nezvládala, chtěla jsem za klukama. Vydržela jsem 5 dní, než jsem v horečkách skončila zpátky, na dalších 14dní. 

Při poslední hospitalizací jsem dostala silnější chemoterapie, kombinaci několika druhů, aby se vše vymlátilo před transplantací. To má za následek pomalou regeneraci, takže nyní mám nízké hodnoty hemoglobinu, jezdím do Plzně na transfúze a mám potíže s dýcháním.

Za pár dní mě čeká nástup do nemocnice, dostanu poslední chemoterapie a následně proběhne transplantace kostní dřeně. Doufám, že proběhne vše v pořádku, že se vše uchytí jak má, nepostihne mě žádná vážnější infekce a bude to poslední krok k uzdravení. 

Po propuštění bych měla být ve sterilním prostředí bez zvířat a rostlin, nesmím min po dobu dalšího měsíce mezi velké množství lidí. Po dobu 100 dní budu muset každý týden na kontrolu a každý měsíc na odběr kostní dřeně. A s návratem do práce tento rok nemám počítat…

Dobrý den,

zrovna sedím na transfuzích v Plzni. Podívala jsem se, jak pokračuje naše sbírka a nemám slov. Tolik solidarity a dobrých ❤️ jsem nečekala ani zdaleka.

Píše mi velké množství lidí do zpráv, sdílí své příběhy, nabízejí pomoc, přejí uzdravení, synům hezké prázdniny. Moc si toho vážím, jsou pro mě vším. 

Nejsem schopna slovy vyjádřit, jak moc jsem vděčná za to, že se o kluky nebudu muset bát, že o ně bude postaráno, že budou mít hezké zážitky, že budu s větším klidem zvládat období po transplantaci. 

Vím, že několik lidí má otázky, ale věřte tomu, že byly využity jiné možnosti. Jsem po nemocnicích od února, o pomoc jsem žádala až teď, když už to dál nešlo. Podrobněji to popisovat nemohu a nyní se k tomu ani nechci vracet. Bylo to pro mě i kluky velice psychicky náročné období, které nám hodně ublížilo a nechá následky i do budoucna.

Moc děkuji známým i neznámým lidem, kteří se nám rozhodli pomoci, ať už radou, příspěvkem nebo sdílením. Vedoucím táborů🙏, p.Kyllar, která sepsala článek a sdílela ho mezi Vás. A samozřejmě velké díky sestřičkám, které mi se sbírkou pomohly. V neposlední řadě lékařům, bez nich by to nešlo. Našim sousedům, kteří nám pomáhají se zvířaty a dalšími věcmi, které si na ně vymyslíme ❤️

Hodně mě překvapilo, jak během své „cesty“ potkávám nespočet hodných lidí, kteří mají pochopení, nabízí pomoc. Lidi, od kterých bych to nečekala. Najdou se i tací, kteří mi nemoc přejí a zneužívají mé slabosti, aby ublížili. Ale těch dobrých je většina a to mě drží nad vodou. A děti, ty jsou samozřejmě můj hlavní důvod, proč to nevzdám.

Takže ještě jednou děkujeme D+K+H❤️

Hezký den, 

dnes máme třetí den sbírky a díky Vaší pomoci a sdílení máme zaplacené tábory a dva týdny hlídání. Jste neskuteční, moc si vážíme všech, kteří se rozhodli nás podpořit 🙏❤️ D+K+H