Pomohli jste kočičkám z Feliti clubu

Opět, jako každý rok, přišel čas, kdy na svět přichází spousta nechtěných koťátek. A to především od toulavých bezprizorních kočiček, které nemají to štěstí mít své doma.

Vžijme se do situace malého miminka, které vyjde z teplého bříška své maminky. Hlavičkou se mu určitě honí spousta myšlenek, jak asi maminka vypadá a jaké je to na světe. Pak přijde den, kdy otevře poprvé své oči. Vidí svou maminku, vyhublou, špinavou, nešťastnou, Kolem sebe jen různé harampádí, odpadky a zápach. Maminka pořád někam odchází a po dlouhé době se vrací a miminku je smutno a pláče. Nechápe, že si maminka musí někde obstarat sama něco k jídlu, aby se o něj zvládla postarat. Zažívá strach, že se maminka jednou nevrátí a ono zůstane samo. Samo na tomto šedivém světe plném nebezpečí a nejistoty. Ano, i toto jsou první pohledy na svět  malého bezbranného stvoření. 

Pojďme PROSÍM těmto malým miminkům a jejich  maminkám udělat ten svět trošku růžovější a přispějme ji na krmení. 

Na zemi žije jeden tvor, který si hrdě říká člověk. Tento člověk si k sobě pořídil laskavou dušičku … KOČKU. Jejich soužití bylo krásné, oba byli spokojení do doby, než ho kočka jednoho dne omrzela a tak jí vyhodil ven na ulici. Zvíře, které celý svůj život žilo na gauči v teple domova, každý den s plnou mističkou něčeho dobrého.

Najednou se kočka ocitla v jiném světě. ve světe plným nástrah a nebezpečí. Ve světe, ve kterém nesvítí každý den jen slunce. Ubíhaly dny i noci a kočka, strachy z tohoto neznámého světa, seděla stále na jednom místě schoulená v křoví. Hlad. Hlad jí donutil vylézt ze svého úkrytu. Toulala se po ulicí, sem a tam, našla nějaké odpadky, které v tu chvíli byly první pomocí  v boji o přežití. Potkávala se s jinými kočkami. Někdy přišly na řadu boje o potravu, někdy si kočky vyprávěly svoje příběhy. Až jednou potkala velmi milého pana kocoura a zamilovali se do sebe. Jednoho dne se pan kocour nevrátil do společného úkrytu. Venku moc pršelo. Kočka ho našla druhý den ležet na kraji silnice v kaluži krve. Jedno z největších nebezpečí, „auto“ se stalo kocourovi osudným. Kočka byla opět sama. Bloumala sama ulicemi. Cítila, že se s ní něco děje. A pak to přišlo. Schovala se do svého úkrytu v křoví a mezi odpadky přivedla na svět 4 koťata. Potřebovala teď mnohem víc jídla, aby měla dost energie se o miminka postarat. Odcházela sehnat jídlo a byl to každodenní boj. Koťata plakala hlady, Ale nikdo je neslyšel. Nikdo se nezastavil, nikdo se neotočil. Pak nastalo ticho. To hrozné hrobové ticho. Velká kočka si přišla pro tři z jejich miminek. Nechal jí jen to nejsilnější. Kočka sebrala zbytek sil a začala bojovat alespoň za ni. Začaly se spolu  potácet ulicemi a maminka svou dceru naučila, jak to v tom zlém světě chodí. Lidé je vyhazovali odevšad, kde se objevili. Každá několikrát za rok přivedla na svět koťata. Některá přežila, některá zemřela v bolestech, hlady nebo zimou, byla nemocná, a začervená. Lidem byl jejich osud lhostejný. Začal ten věčný kolotoč.

Tisíce nechtěných, toulavých koček po celém světe. 

Na světě však nejsou je ty zlý tvorové. Jsou zde i ANDĚLÉ. Andělé, kterým říkáme krmičky.  Tito andělé si vzali pod svá krásná velká křídla tyto bezbranné, nechtěné, životem zlomené kočičí osobnosti a dávají jim šanci prožít alespoň několik těch krásných slunečných a bezstarostných dnů. Plní jejich mističky granulemi a konzervami na bezpečných místech. Bohužel peněženky těchto andělů nejsou bezedné, i když by si to každá z nich přála.

PROSÍME, pomozme těmto andělů. Pomozme jim plnit mističky opuštěných koček a jejich miminek. 

Peníze ze sbírky použijeme na nákup krmení toulavých a bezprizorních kočiček v celé České republice. Nakoupíme granule a konzervy a ty rozešleme na naše krmná místa. Pod Feliti evidujeme 139 krmných míst s přibližným počtem  1 740 hladovějících  koček.